Michal Horáček se prezentuje jako Pan Dokonalý. To je více než podezřelé
Když Michal Horáček minulý čtvrtek oznámil svoji kandidaturu na prezidenta, nikoho to nepřekvapilo. Při poslechu jeho slov a pohledu na něj mě ale zaskočila jedna věc – zdánlivá dokonalost ve všem, co říká a dělá. To je vždy podezřelé a tak jsem se (vlastně po jeho výzvách) několikrát vydal na jeho stránku a pečlivě vše prostudoval. Výsledek? Velké rozpaky. Horáček se totiž rovnou pasoval na žijícího světce.
Mít tak „dokonalého“ člověka na Pražském hradě to by si snad Češi ani nezasloužili. Nikdo takový se tam v historii ještě nevyskytl. Být ženou, ihned se do Horáčka zamiluji. Úspěšný, bohatý, zdravý, chytrý, hodný, pěkně ustrojený a oblečený, všemu rozumí, na všechno zná odpověď. Pan Dokonalý.
Být voličem, zbystřím. Je zjevné, že za skvěle vybudovanou fasádou, musí existovat i obyčejné lidské slabiny. A ty se nakonec vždy objeví a projeví. Pak to bývá nepříjemné překvapení.
Mnoho slov o ničem
Skutečně doporučuji každému Horáčkovu stránku k velmi podrobnému studiu. Budete se u toho stydět, že nejste tak skvělý, že se vám toho tolik v životě nepovedlo a že nemáte tak obrovské schopnosti lidem pomáhat a přinášet štěstí. Zde by se už dalo napsat amen a ukončit to. Jenže z čtení Horáčkových vizí někdy vznikají rozpaky a těžko se jim věří. Michal Horáček by klidně mohl hrát stejné roboty, jaké vidíme v právě běžících populárních seriálech Humans a Westworld. Jsou neohrožení a lidské slabosti hravě překonají.
Voličům Horáček ve svém programu naznačuje, že rozumí úplně všemu. Dokonce jednu celou část v něm věnuje „dopravní infrastruktuře“, jako kdyby prezident měl jakýkoli, co i jen minimální, vliv na Ředitelství silnic a dálnic a podobné organizace. Jen úvod programu má 7256 znaků s mezerami. Nechci našeho známého textaře zklamat, ale to je neúnosná délka. Číst to může jen někdo jako já, protože jsem si to dal jako „pracovní studijní úkol“.
V oddíle „Přistěhovalectví a migrace“ potřebuje Horáček na vysvětlení téměř 1500 slov. Jenže nenajdete zde ani jedinou větu o tom, jak řešit problém radikálního islámu, který úzce souvisí s migrací a terorismem a který byl implantován i do Evropy. Nechce se snad našemu antropologovi jít s kůží na trh a vyjádřit se v tomto případě zcela jasně?
Nekonečná a po chvilce nudící hra se slovíčky (spíše jde ale o slovíčkaření), kterou v programu vidíme, nepatří do výbavy prezidenta. Nic takového tato země nepotřebuje. Je to typická prezentace salonní politiky, o které se dá donekonečna diskutovat v kavárně či při sklence vína, ale voliče moc neosloví. Michal Horáček si podle všeho neuvědomuje jednu zásadní věc, která ho může kvalifikovat na funkci prezidenta České republiky. Voliči mají raději lidi i s jejich chybami, než dokonalé roboty. Ti jsou jim podezřelí.
Ideologie zmizela, idea chybí
Velkým problémem je i to, že panu Horáčkovi chybí ideový étos. Tím se vyznačují také Donald Trump, Hillary Clintonová, či slovenský prezident Andrej Kiska. Postrádá ho i populární, ale zcela neuchopitelný italský komik a politik Beppe Grillo, nebo Andrej Babiš.
Tito lidé nejsou ani vpravo, ani vlevo, prezentují se tím, že jsou zde pro všechny a všem pomohou. Co skutečně chtějí, zůstává zastřeno. Je to dnes módní a dosahují se s tím úspěchy. Jinak se tomu říká i populismus. U Horáčka je ještě zahalen do rádoby intelektuálského oblečku. Přidat pár slov o milosrdenství a usebrání a mohl by kandidovat společně s knězem Tomášem Halíkem.
Nevím, možná bude Michal Horáček v lednu 2018 zvolen českým prezidentem. Možná se ta jeho strojená dokonalost někomu líbí. Možná někdo chce hlavu státu, která funguje jako robot.
Jenže koho to pak bude zajímat? O čem si budeme povídat a psát?
