Sázení není hřích, Horáčka sázkařská minulost nediskvalifikuje a zakazovat hazard je nesmysl
Účinnost novely zákona o loteriích se rychle blíží a svaté tažení proti hazardu vrcholí. Zákazy a omezování pokračují, a kolega JXD napsal, že by Michal Horáček neměl kandidovat na prezidenta z mravních důvodů.
Vlastně to není nic nového. Snaha stvořit lepšího člověka tím, že mu znemožníme přístup k čemukoliv, co se k lepším lidem jaksi nehodí, je prastará. Stejně staré je ignorování faktu, že administrativní zákaz čehokoliv zpravidla vybublá v ještě větší problém.
Nemožnost zákazu
V poslední době se v Česku restriktivně postupuje vůči hazardu, zejména hracím automatům. Výsledek? Masívní vznik nelegálních heren, v nichž hazard pokračuje, jen do veřejných rozpočtů nic nekape. Podobné výsledky mají snahy třeba o prohibici — ta nejznámější, americká, v meziválečné době stvořila obří kriminalitu, organizovaný zločin s bossy typu Al Capona, ilegální palírny a nálevny. A neptejte se, jak skončil podobný pokus v Sovětském svazu.
Sprovodit ze světa to, co považujeme za neřest, se prostě nedá jen tak nějakým zákazem. Takový zákaz je ve skutečnosti nesmyslem podobně, jako kdyby naše milovaná vláda zákonem zakázala třeba dopravní zácpy. „Pokud by každá sázka uzavřená v tichosti mezi Jimem a Jackem na fotbalový zápas, volební výsledek nebo prakticky cokoliv jiného byla nelegální, bylo by k vynucování takového zákona zapotřebí obrovské, mnohamiliónové gestapo, aby každého špehovalo a vyčmuchalo každou sázku,“ glosoval kdysi zákazy sázení americký ekonom Murray Rothbard.
Nechápu, proč tolik lidí po tak primitivních pokusech stále volá.
Dobrovolné riziko
Stejně tak netuším, proč bychom člověka, jenž provozuje sázkovou společnost, měli považovat za nemravného. Nikoho do sázení nenutí. Když se vsadím s kamarádem o výsledky amerických prezidentských voleb, je to v principu stejné, jako když bych se o to vsadil se sázkovou kanceláří.
Jestliže přijmeme jako fakt, že Michal Horáček zneužíval závislosti gamblerů, ze kterých vytáhl peníze, pak si tedy řekněme, že zemědělci a potravináři zneužívají naší závislosti na jídle. Vždyť kolik z nás kvůli této závislosti už přivedli do obezity, k infarktům a předčasným úmrtím?
Co je nemravné
Závislost na hraní, jež může skončit ožebračením rodiny, není nic, co bychom měli obdivovat, ale chyba není na straně hazardního byznysu jako takového, stejně jako moje obezita není chyba žádného zemědělce (dokonce ani Babiše ne).
Nemravná ve skutečnosti není věc (alkohol), byznys (hazard), ale vždycky jen jednání člověka. Čtení knihy je ctnost sama. Když knihou umlátím souseda, je to zločin. Když vinař na jižní Moravě vyrobí víno, které získá světové ocenění, asi to nikdo (krom snad doktora Nešpora) nebude považovat za nemorální. Když někdo vypije pět krabičáků a pozvrací Národní muzeum, lze to nazvat nemravným jednáním. Víno za to ale nemůže.
Abych se na závěr preventivně aspoň trochu očistil od nadávek, jež přijdou v komentářích: Ne, nechci, aby půlka národa prosázela majetek na automatech. Ano, cením si lidí, kteří gamblerům pomáhají od závislosti. A myslím, že by bylo vůbec nejlepší, kdyby lidé vůbec neměli motiv prosázet výplatu. Ale na to zákaz oficiálních heren nepomůže.
