Vrátí se Tony Blair do britské politiky? Tváří se, že ne, ale odpor k Brexitu mu dodal energii
Před měsícem sdělil bývalý britský premiér Tony Blair voličům, co byli proti vystoupení země z EU, že „teď jsme všichni vzbouřenci“. Také prohlásil, že Británie by si měla ponechat „otevřené možnosti“, pokud jde o druhé referendum.
Jak píše britský New Statesman, expremiér Tony Blair Naznačil, že by se mohl vrátit do politiky, aby zabránil „tragédii“ spočívající v tom, že by se Británie stala „státem jedné strany“.
V interview pro New Statesman, ale konstatoval, že cítí, že návrat do první linie pro něj není možný, protože část médií zastává „destruktivní přístup“. Červnové referendum přirovnal s plánem na vystěhování z domu, aniž by lidé viděli ten druhý dům a trvá na tom, že Brexit by mohl být zastaven, jakmile voliči budou schopni posoudit „následky“. „Toto bylo řízeno především ideologicky.“ Lidé si udělají analýzu zisků a ztrát a pak uvidí, že toto ziskem není.
„Proč byste nemohli svou volbu nechat otevřenou? Proč byste nemohli říci, ‚přijali jsme toto rozhodnutí, udělali jsme to před tím, než jsme viděli důsledky a když je teď vidíme, nejsme si jistí?‘“ K tomu dodává, že mohl uspořádat referendum o lisabonské smlouvě v roce 2005 a prohrát ho. Chce tím říci, že kdyby se uspořádalo referendum kdykoli v minulých třiceti letech, mohlo mít tento výsledek.
Podle svých slov se pokouší otevřít prostor pro politickou debatu o tom, kam směřují moderní západní demokracie a kde by své místo mohly najít progresivní síly. „Jsem zděšen stavem západní politiky, ale také neuvěřitelně motivován. Myslím, že v Británie dnes fakticky máme miliony politických bezdomovců.“
Popřel také zprávy o tom, že znevažuje současnou ministerskou předsedkyni tvrzením, že je povrchní a popisuje ji jako „velmi solidní a citlivou osobu“. „Neřekl jsem o ní, že je povrchní. To vůbec není můj názor. Nebyl bych hrubý a nezdvořilý tímto způsobem. To jsem o ní neřekl a to si o ní nemyslím.“ Stejně tak konstatuje: „Nenazval jsem Jeremyho Corbyna cvokem. Nemyslím si, že je cvok. Myslím si, že je to člověk krajní levice a je konsistentní celých 35 let, co ho znám, což je dobře.“
Blair by musel při návratu do politiky především překonat vzpomínky na to, jak Británie po boku USA vstoupila do války v Iráku. Tehdy se jako důvod uváděla existence zbraní hromadného ničení v rukou diktátora Saddáma Husajna. Zbraně se však po invazi nenašly. Je pravda, že později byly objeveny sklady chemických zbraní a několik vojáků se jimi přiotrávilo. Nebyly to však ony hledané zbraně, tedy nové, ale staré, které Saddámův režim nezlikvidoval.
Že si je diktátor ponechal, jistě svědčí o tom, že měl nějaký důvod, proč se jich nechtěl vzdát, ale očistný psychologický efekt brzkého nálezu už se nekonal. Stejně tak je ale jasné, že především šlo o likvidaci Saddámova režimu a že Američané a Britové byli uvedeni v omyl iráckými opozičními kruhy, protože do přímé lži by se sotva pustili. Stejně tak by se jim odpustilo, kdyby válka skončila stabilním mírem, ale nezkušení Američané rozpustili po irácké prohře armádu a bezpečnostní složky a jejich příslušníci se pak nechali najmout do řad všelijakých náboženských radikálů.
Nestalo se a tak po Blairovi zůstává pocit neúspěchu a destabilizovaného světa. Expremiér se teď domnívá, že je ohledně minulosti nepochopen a nastal čas na změnu. Proto uzavřel některé své komerční aktivity, aby zase získal cit pro politiku.
Jestli se mu to podaří je samozřejmě stejně otevřená záležitost, jako jeho zamýšlená platforma. Lidé si dost pamatují. Nicméně faktem zůstává, že nebýt „iráckého maléru“, pamatovaly by si ho dějiny jinak a politických bezdomovců bloudí nejen v Británii hodně.
