Kuba v bodě nula: Kam bude země směřovat po smrti Fidela Castra?
Ostrovní Kubánci Fidela Castra oplakávají, exulanti v Miami slaví. Západní politici Castrův odkaz odsuzují, východní spojenci ho naopak velebí. „Máximo Líder“ Fidel Castro dělil svět zaživa a rozděluje ho i po smrti.
Má to logiku. Syn plantážníka a jeho kuchařky měl vždy jasno – buď černá, nebo bílá. Komunismus je dobře, kapitalismus špatně. V časech studené války se cítil jako ryba ve vodě. Aby také ne: malý ostrůvek dostal na jeviště globální politiky, podporoval Moskvu, kde se dalo (včetně invaze do Československa v roce 1968), za politickou, a předně hospodářskou přízeň Kremlu platil životy kubánských vojáků vysílaných do Afriky.
Zlom přinesl Michail Gorbačov a jeho politika glasnosti. Bašta východního bloku začala praskat a na Kubě začalo být ekonomicky zle. Nebýt Venezuely a jejího lídra Huga Cháveze, který zajistil sice „svobodnému“, ovšem chudému a americkými sankcemi přiškrcenému ostrovu dodávku ropy za cenu blížící se nule, spadla by Kuba na samé dno. Což má momentálně odvrácenou stránku mince, vezmeme-li v úvahu venezuelský hospodářský kolaps.
Mizerii si uvědomovalo i vrcholné kubánské vedení. Fidel rezignoval před deseti lety na post hlavy státu, jeho bratr a nástupce Raúl začal s opatrnými reformami. Jejich cíl byl rozporuplný od samého začátku: měly postavit Kubu na nohy, ale zároveň zachovat totalitní režim a centrální plánování.
