Majitelé udaných restaurací by se měli dozvědět konkrétní jméno svého bonzáka
Od ostrého startu EET uplynulo jen několik málo dní a finanční úřady po celé zemi již evidují více než stovku udání na to, že obsluha restaurace či hospody nevydala zákazníkovi náležitou účtenku. Lze očekávat, že v následujících dnech a týdnech bude podobných případů přibývat. Předpokládám, že málokdo (ale spíš nikdo) se pod své udání podepsal či uvedl správné kontaktní údaje na sebe. Chtěl-li Andrej Babiš v řadě Čechů probudit jejich nejnižší a nejodpudivější vlastnosti, může si připsat první bod.
Představte si tu situaci. Pan XY jde v poledne na oběd s kolegy a když se vrátí zpět, sedne k počítači a pošle udání na majitele podniku, u něhož před chvílí jedl a pil. Z hosta se stal udavač. Nad tím rozum zůstává stát. Proč to udělal? Nechutnalo mu? Dostal pivo pod míru a nebo musel dlouho čekat na jídlo? Dobře, to se v poledne v restauracích někdy stává. Výsledkem je buď okamžitá stížnost obsluze a nebo dotyčný do příslušné restaurace už zkrátka příště nepřijde a řekne o tom svým kolegům. A jak známo ústní doporučení či naopak antireklama dokáže divy.
Tady jde však o něco mnohem horšího. Nový systém evidování tržeb uvolnil v mnoha lidech zadržovanou frustraci ze svého neúspěchu, bezvýznamnosti, malosti či obyčejné závisti. O své ubohosti a hlouposti tito lidé nepřemýšlejí, protože toho nejsou schopni. Vidí, že jiní mají více, daří se jim, mají nové auto a jezdí do Karibiku na dovolenou. Na to si určitě museli nakrást, dospěje k závěru udavač. A tak koná. Jiní k těmto krokům přistupují s chladnou logikou, potřebují například uškodit konkurenci, pomstít se někomu za minulá příkoří či alespoň přispět k situaci, když se nedaří mně, nebude se dařit ani sousedovi.
O tom, že řada hospodských či majitelů restaurací v minulosti nepřiznávala všechny tržby, je snad zbytečné psát. Tohle věděl či tušil v zemi snad úplně každý, to není žádná novinka. Ostatně o šedé ekonomice, která obrací podle různých odhadů až 15 procent hrubého domácího produktu, se pravidelně píše v tisku či na internetu. A kontroloři finanční zprávy tu byli i před 1. prosincem a různé podněty prošetřovali i bez EET. Stačí se jen podívat do výroční zprávy Generálního finančního ředitelství, to jsou desítky tisíc případů a šetření ročně.
Tady zkrátka někteří lidé nebyli dojmu, že se z nich stanou pomocníci financů. Něco podobného, jako kdysi za bolševika byla pomocná stráž VB. Tito lidé chtějí skrze ochrannou ruku státu kontrolovat a napomínat jiné a defacto vůči lidem či podnikům ve svém okolí projevovat jakousi moc. Večer pak budou s dobrým pocitem ulehat do postelí, že to tomu hospodskému pěkně zavařili a že až na něj kontrola přijde, tak se bude hezky škvařit.
Vzhledem k tomu, že ve světě internetu je možné skrýt svoji pravou identitu za neexistující jméno či smyšlenou tvář, tito křiví lidé ztrácí ostych. Vědí, že když někoho nabonzují, nikdo se to o nich nedozví a nebude se jim moci nijak revanšovat. V tomhle ale je obrovská disproporce a ještě větší zneužitelnost systému. Proto by měla platit zásada a pravidlo, že každý, kdo chce někoho udat, měl by dojít na příslušný finanční úřad osobně, podat podnět svým jménem a poskytnout svůj průkaz totožnosti a kontaktní adresu. (Samozřejmě, úplně nejlepší by bylo možnost bonzovat zcela zrušit a neuznávat ji.) Pokud pak bude jeho podnět vyhodnocen jako oprávněný a ke kontrole dojde, měl by udaný hospodský přesně vědět, kdo na něj kontrolu poslal.
Toto pravidlo by mělo velice výchovný efekt. Počet udání by dle mého názoru klesl na minimum a pokud by přece jen k nějakým kontrolám došlo, zřejmě by se už jednalo o takové případy, kde nefunguje už vůbec nic a podnik je zralý na zavření. Lidé by si totiž velice rychle rozmysleli, zda budou po zbytek života žít s nálepkou udavače. Nad lidmi, o kterých v posledních letech vycházelo najevo, že se zapletli s StB a donášeli na své sousedy či kolegy z práce, většina lidí ohrnuje nos. Udávání hospod je přitom v principu úplně stejné a to bychom měli tolerovat?
Zkrátka možnost udávat hospody (a v budoucnu i další podniky) kvůli EET je další kopanec do naší už tak křivé páteře deformované z historie. Nenabádám tím k neplacení daní, stát však má zcela jiné nástroje, aby si vynutil pořádek. Ale dávat možnost podílet se na tom lidem s křivým charakterem je cesta do pekla. Nepoučili jsme se, přitom naše historie je na podobné odstrašující případy více než bohatá...
