Daně podle Babiše: Strach a msta všude kolem nás
„Před rokem 1989 mi matka říkala, ať Kryla poslouchám, ale potichu a při zavřených oknech. Do prdele, už jsme tam zase, jen metody jsou jiné!“ Těmito větami končí dopis jednoho našeho velmi naštvaného a smutného čtenáře, který popisuje první zkušenosti svých přátel a známých se zaváděním elektronické evidence.
„Končí poslední sociální prostory, kde se utvářel společenský život obce,“ píše čtenář ve svém dopise. Zároveň nás ale prosí, abychom nezveřejňovali jeho jméno ani město, kde žije. „Jsem sice zaměstnanec, veterinář, ale všichni víme, že finančnímu úřadu stačí v kontrolním hlášení malé písmeno místo velkého a už se vezete. Nechci zavdávat příčinu k buzeraci mého kolegy – šéfa.“
Žijeme kvůli Andreji Babišovi ve dvou zemích. Jednu popisují média Agrofertu jako krajinu, kterou – neformálně oděn – objíždí moudrý správce pokladny, diskutuje s majiteli hospod, restaurací a hotelů, tu si od nich vyslechne dobře míněnou kritiku, tam nabídne řešení („Tak já vám na tu pokladnu přispěju!“).
U toho se nechá vyfotit se sympatickými servírkami, které k němu vzhlížejí jako dítě k právě rozsvícenému vánočnímu stromečku. Ó, jak se ten pán obětuje a co všechno stihne ve jménu vyššího dobra – narovnání podnikatelského prostředí, lepšího výběru daní a boji proti šedé ekonomice!
Ta druhá země ovšem vypadá úplně jinak. Každých dvacet minut přistane na serveru ministerstva financí anonymní(!) udání na konkrétní podnik, jenž hostovi údajně nevydal účtenku nebo mu byl jinak nesympatický.
Všeobecným odporem proti EET rozvzteklený Babiš slibuje svým voličům další dávky jedu a nenávisti – už například slíbil, že si posvítí i na ty, kdo ze svých původních hospod učinili soukromé kluby, kde se bez dohledu státu hodlají scházet se svými přáteli. A jako otrávenou třešničku na dortu přidává další ofenzívní lež, komentující zvyšování cen v hospodách: Zdražil ten, kdo až doteď kradl. A zdražuje proto, že díky elektronické evidenci už krást nemůže.
Kdo jsou ty hrbaté duše, jež anonymně udávají „své“ hospodské, víme. Závistiví, frustrovaní a neúspěšní; tedy takoví, kteří svou lenost a neschopnost uspět ve svobodné soutěži svádějí na všechny kolem. A podle jakési zvrácené sociální aritmetiky předpokládají, že vezme-li stát korunu jeho bohatšímu sousedovi, on z ní dostane dvě. Jsou to práskači z podstaty, jimž Babiš otevřel stavidla pro vylití nekonečné zásoby žluči.
Vím, co asi budou namítat Babišové dneška. Že veškerá kritika EET je jen odváděním pozornosti od základního faktu, že podnikatelé nepřiznávají příjmy a neplatí daně. Sice nemají pravdu, ale jim patří stát a jejich jsou stále rozsáhlejší represívní nástroje, kvůli nimž se velká část slušných lidí opravdu začala oprávněně bát.
Smutným paradoxem dnešní doby je, že mají strach z někoho, kdo nikdy nedokázal vysvětlit původ peněz z počátku svého divokého podnikání, kdo zneužívá veřejné peníze ke stavbě monstrózních soukromých sídel, kdo si sám udělil výjimku ze zákona o EET pro své vlastní prodejny občerstvení s párky nebo kdo k dovršení všeho cynického odpouští z pozice ministra financí svým firmám – placení daní...
