Pět postesků k chystané reformě sociálního pojištění. Pozor, ďábel se skrývá v detailech!
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) chce relativně zásadně změnit systém sociálního pojištění, a to jak pro zaměstnance, tak pro podnikatele. Na připravovaných změnách mě zaujala myšlenka, že by bezdětní lidé povinně platili na sociálním pojištění víc než ti, kteří mají a vychovávají potomky.
Návrh ohledně rozdílné výše odvodů na zmíněném sociálním pojištění pro Sobotkův kabinet vypracovala expertní komise renomovaného sociologa Martina Potůčka. Na první pohled správná myšlenka a není ve hře poprvé. Nicméně ďábel se skrývá v detailu (resp. detailech).
1) Lékaři a lékařky by mohli vypravovat, kolik je bezdětných párů, které se dlouho a odpovědně snažily o početí dětí, a prostě nic. Pro většinu z nich je to velká životní rána. Ministerští úředníci, je etické takové páry „trestat“ vyšším povinným pojistným?
2) Bezdětné nebude mít ve stáří kdo podporovat a rozveselovat, jelikož nemají vlastní děti. Je moudré je navíc duplicitně trestat tím, že si nemohou alespoň (trochu) více našetřit?
3) Pakliže by se více zohledňoval počet dětí, nebylo by systémově správné a logické „započítávat“ jen takové vychované děti, které do systému následně odvedou nějakou relevantní částku? U všech sociálních inženýrů, jakou přidanou hodnotu přináší systému někdo, jehož děti jsou např. dlouhodobě nezaměstnané, či dokonce ve vězení? A co dítě, které vystuduje v ČR střední a vysokou školu (což zbytek společnosti stojí přes milion korun ) a pak se odstěhuje do zahraničí – třeba do USA – a tam odvádí sociální pojištění. Není pro společnost užitečnější z tohoto pohledu paradoxně člověk bezdětný?
4) Návrh je mj. odůvodňován motivací párů mít děti. Ale jak může motivovat dnešní generace „asi 45 plus“, které již žádné děti, jaksi z povahy biologických zákonů, mít nemohou? Nebo bude zvýšené pojistné platit jen pro lidi narozené např. po roce 1974? (Laskavý čtenář zde snad chápe, že tady nechci vést debatu o přesném roku, ale jde mi o princip.)
5) Asi nejzávažnější výhrada. Návrh, že bezdětní by měli platit vyšší odvody na důchod, určitě nemůže platit retroaktivně (mj. zrušil by to Ústavní soud ČR). Tedy např. na dnešní bezdětné šedesátníky takřka nedopadne, a nemusí se tedy bát, že by dopláceli zpětně za roky své bezdětnosti. A je to tak v právním státě samozřejmě dobře. Právní jistota je velice důležitá v každé civilizované společnosti. Nevím, zda si MPSV uvědomuje, že zvýšené sociální pojistné by nejvíce dopadlo na dnešní 20–30leté mladé, tedy lidi v optimálním reprodukčním věku. Pakliže uvažujeme v kontextech, tam asi těžko pochopíme, proč by nejvyšší odvody měli platit mladí lidé těsně po škole (studenti zpravidla moc soc. pojištění z povahy věci neplatí), tedy paradoxně lidé, kteří by si měli intenzivně střádat finanční prostředky na založení rodiny a zplození dětí.
Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Návrh zvýšení sociálního pojištění pro bezdětné z pera Potůčkovy komise může paradoxně vést k ještě dalšímu snížení počtu dětí ve společnosti.
Anebo lidé mají děti zcela nezávisle na vládní politice – a pak jsou obdobné návrhy taktéž zcela bezpředmětné a zbytečné.
