Terorista z Berlína neměl být v Německu a na svobodě
Nyní již zneškodněný podezřelý z masakru v Berlíně je živoucím důkazem neschopnosti německých ozbrojených složek i tajné služby. Případ Anise Amriho jen demonstruje, jak je Evropa v obraně před terorismem bezradná a ohrožená.
Německá policie pustila prvního podezřelého z útoku kamiónem a začala hledat jiného — tentokrát už snad opravdu člověka, který vražedný kamión řídil. Po třech dnech ho zastřelili italští policisté nedaleko Milána při víceméně náhodné kontrole. Amri, místo aby byl zticha, ukázal jakékoliv doklady a kontrolou by tak nejspíš prošel bez újmy, vytáhl pistoli a křičel: „Alláhu akbar!“
Vše, co je o něm zatím známo, ukazuje, že jeho útok a následné pátrání byly především výsledkem naprosté nefunkčnosti německých bezpečnostních složek.
Podezřelý užíval šest identit tří různých národností. Stíhán byl jako čtyřiadvacetiletý Tunisan Anis Amri. Ale čert ví, jestli se tak opravdu jmenoval. Určitě se však vědělo — respektive německé tajné služby věděly —, že byl v kontaktu s islamisty. Vědělo se, že odseděl v Itálii čtyři roky za žhářství (a v kriminále se mohl snadno zradikalizovat). A vědělo se, že se od února zdržoval v Berlíně.
V listopadu se o něj zajímalo i Společné středisko obrany proti terorismu (GTAZ), což je koordinační orgán mezi spolkovými zeměmi a spolkovou vládou. Podezíralo Anise, že chystá nějaký čin proti bezpečnosti země. Přestože byl navíc v loňském roce jako žadatel o azyl odmítnut, nedokázalo ho Německo — i když o něm úřady věděly vše výše řečené — vyhostit. Tunisko ho nechtělo, že prý není Tunisan, tak zůstal v Německu.
To je taková vizitka bezpečnostní impotence, že by měl německý ministr vnitra rezignovat, nebo se alespoň zastřelit. Nechat po Německu volně pobíhat tak zjevně nebezpečného člověka, jakým byl Anis Amri, je trestuhodné. A neumět ho vyhostit je až ostudné. Každopádně — kdyby německé úřady jen využily informace, které měly, a Anise do deportace zalýgrovaly, mohlo těch dvanáct mrtvých z vánočního trhu žít.
Izrael je demokratický stát, o jehož demokratičnosti nepolemizují ani tamní Palestinci. Přesto je tam v platnosti zákon, podle něhož osoby podezřelé z možného terorismu lze policejně, bez rozhodnutí soudu, zadržet až na půl roku. Když vznikne podezření, že se chystají něco vyvést. Zákon se využívá k potírání jak terorismu Palestinců na Židech, tak proti ultrapravicovým ultraortodoxním Židům, kteří se zase dopouštějí teroristických útoků na Palestince. Přesto Izrael nikdo kvůli tomu neoznačuje za nedemokratickou zemi.
Nám teď nezbývá nic jiného než zavést podobná opatření napříč Schengenem. Pokud si totiž podobné návyky neosvojíme, budou dalších Berlínů desítky a desítky po celé Evropě.
