V hospodách by neměli nalévat politikům. Jejich legislativní patlaniny pak ničí tuto zemi
Podle aktuální verze protikuřáckého zákona, který v příštích týdnech zamíří k posouzení senátorům a posléze i k prezidentovi, bude v restauracích zakázáno prodávat alkohol lidem, kteří by po jeho požití mohli někomu ublížit nebo něco zničit. Budou o tom rozhodovat sami hospodští a když se tomu vyhnou, zaplatí tučnou pokutu.
Zdánlivě bohulibý úmysl však v sobě skrývá neuvěřitelný legislativní paskvil a je třeba doufat, že ho senátoři ze zákona vyhodí, nebo alespoň řádně polidští a upraví. Není přece možné, aby byl výkon této restrikce převeden ze státních orgánů na živnostníky, tedy právě na ty, pro které je alkohol nedílnou součástí jejich prodejního sortimentu.
V žádném případě tím nenabádám k tomu, aby za volant sedali lidé, kteří si před tím v hospodě dali pivo nebo panáka. Stejně mimo jakoukoliv diskusi je též nalévání alkoholu nezletilým. V tomto druhém případě mají hostinští prodej alkoholu zapovězen již teď. Že tak mnohdy nečiní, je sice také fakt, ale příslušné instituce je řeší. Celé toto téma by pak vydalo na dizertační práci než na novinový článek.
Ale tady jde o úplně něco jiného a ne jen o řízení pod vlivem alkoholu, které bývá nejviditelnějším a statisticky i nejtragičtějším názorným příkladem. Pod pomyslným „ublížením“ či „zničením“ si můžeme představit leccos. Někdo za večer vypije deset piv a k tomu pár kořalek a když přijde domů, zmlátí svoji partnerku. Nebo po požití obdobného množství alkoholu prohraje svoji výplatu v hracím automatu. Jiný pro změnu vlivem alkoholu cestou z hospody posprejuje polovinu domů na náměstí nebo zcizí odložené kolo a druhý den jej dá do zastavárny.
Jistě, všechno to jsou odporné či patologické poklesky či přestupky (bohužel dějí se, ale jen nepatrnému zlomku lidí a proto je hloupost uplatňovat plošně na všechny), které by měly být vyšetřeny a náležitě potrestány. Ale k tomu určenými institucemi a nikoliv a priori hospodským, který raději a pro svoji jistotu nechá hosta na suchu (předepsané pokuty totiž nejsou nepatrné). Vždyť i oním ublížením může být to, že někdo cestou domů z hospody spadne do pangejtu a zláme si nohu nebo klíční kost. A kvůli tomu bude celý večer na limonádě?
Když bychom celé nařízení vzali do jeho nejdůslednějšího konce, v restauracích pak bude každý stálejší host mít svůj "kádrový spis" a číšnici budou zkoumat, co v něm je ještě v pořádku a co už ne. Neznámé hosty pak čeká potupný výslech na jejich povahový profil. A jak se bude postupovat vůči těm, kteří se v minulosti jednou či vícekrát provinili? To už budou navždy z lokálu vyloučeni? To už pomalu zavání Orwellem...
Gambling, vandalství i domácí násilí pod vlivem alkoholu se tu dělo letos i loni, stejně jako před dvaceti či třiceti lety. Všichni tyto nešvary znají nebo o nich alespoň slyšeli. Nemůžeme se tvářit, že to tu nebylo a není. Češi jsou hospodský národ, jenž vévodí světovým žebříčkům v pití piva či kořalek se všemi dopady z toho plynoucími. Přesto ani v nejmenším to nezavdává příčinu k tomu, aby tady zákonodárci někomu diktovali, jestli můžou ve svém podniku svým hostům nalít či nikoliv.
To mají naši zákonodárci patent na rozum anebo se povznesli na úroveň bohů, kteří budou podle okamžitého pohnutí své mozkové hemisféry určovat, jak se mají svobodní lidé chovat, jako to například nedávno udělal jakýsi komunistický poslanec, který fantazíroval s obnovením paragrafu o hanobení prezidenta republiky (jenž nakonec vedle vlády odmítl i samotný prezident Miloš Zeman).
Celá tato typicky česká šaškárna by měla mít ještě jeden důsledek – všechny bary, hospody a restaurace nejen na pražské Malé Straně (včetně parlamentních náleven) by měly povinně odmítnout podat alkohol všem zákonodárcům a politikům, protože vesměs veškeré jejich zákonodárné snažení (jehož je protikuřácký paskvil zářným příkladem) ubližuje občanům této země, kteří se jim přitom ještě ze svých daní skládají na výplaty a nejrůznější zhovadilé náhrady.
Zbývá doufat, že v Senátu zvítězí zdravý rozum a lidský přístup a senátoři paragraf náležitě opraví či vyhodí. Anebo celý zákon shodí ze stolu. Pro slavný protikuřácký zákon by to nebyl první kopanec a je tak dokladem toho, že řada zákonodárců nemá v politice co dělat, protože jejich profesní, lidské a především odborné kvality nepřesahují úroveň lidí, které se tak upoceně snaží rovnat do latě a kteří jim pak nemohou ani přijít na jméno.
