Šmírácký stát svlékne sázkaře donaha. A kdo bude další? Pojídači masa, pivaři anebo i diabetici?
Každý, kdo si bude chtít od začátku příštího roku vsadit – byť třeba jen dvacetikorunu - ve Fortuně, Tipsportu a dalších sázkových kancelářích na fotbal, NHL, Wimbledon, Gabrielu Koukalovou či jméno budoucího prezidenta, bude muset předem povinně provést informační striptýz o své osobě. Jinak si už ani neškrtne. Poroučí to totiž náš milý stát. Abychom se nedivili, až brzy podobně bude lustrovat pojídače tlačenky, milovníky piva či diabetiky.
Abychom byli zcela přesní, nová pravidla pro kurzové sázení (jejichž cílem je prý zamezení praní špinavých peněz anebo utrácení peněz těmi, kteří je dostávají jako dávky v hmotné nouzi) platí již od začátku ledna letošního roku. Vytáhnout svoji občanku a registrovat potřebné údaje už nyní musí ti, kteří chtějí vsadit více než 1000 eur (zhruba 27 tisíc korun) a totéž musí podstoupit výherci alespoň téže sumy. Ostatní sázkaři jsou od této procedury zatím ušetřeni. Ale jen do konce letošního roku.
Paradoxní však je, že povinnost prokázat své inkognito mají (či brzy budou mít) sázkaři tipující sportovní zápasy, ale těch, kteří sází například Sportku, se to týkat nebude. Přitom v této loterii se točí v prvním pořadí mnohem vyšší výhry a během roku „vznikne“ díky úspěšným tipům více nových milionářů než u kurzových sázek. Stát tedy bude úzkostlivě monitorovat sportovní hazard, ale číselné loterie mu budou šumafuk. Podivná logika. Možná dobře odvedený lobbing.
Někdo si možná řekne, že to je dobře, že si stát posvítí na tyto „hazardéry“. Ale pozor, sázení, tipování zápasů, automaty, rulety a podobné činnosti, které mají přivést člověka bez práce k penězům, je v České republice hodně rozšíření činnost. Češi takto ročně do svého zbohatnutí investují přes 150 miliard korun. Pár stovkám lidí se to povede, ostatní mají smůlu a v pondělí ráno je budík spolehlivě vyžene do práce.
Tady jde však o něco zcela jiného. Stát se prostě rozhodl, že začne sbírat údaje o lidech, kteří sází. Bude si je dávat do databáze. Bude velice dobře vědět, co jsou zač, odkud jsou, kolik sází, z jakých účtů dotují svá sázkařská konta (následně pak může zkoumat, zda použité peníze jsou zdaněné zaměstnavatelem) a především kolik vyhrávají.
Výhry z her jsou zatím osvobozeny od daně, ale moc bych se nedivil, kdyby tato povinná registrace byla předstupněm pro budoucí zdanění výher. V nich jak známo se točí desítky miliard korun a i při patnáctiprocentní dani z toho státu poplyne slušný profit. Jistě, stát nechce aby hazardu holdovali lidé, kteří jsou existenčně na dně a jsou závislí na státu. Ale ti si vždy najdou cestu, jak to obejít. Kromě toho je hodně špatné, když stát řeší problémy omezené skupiny lidí plošnou restrikcí, se kterou se budou muset vypořádat všichni.
Mnohem problematičtější tu však je skutečnost, že stát pod pláštíkem rádoby ušlechtilé činnosti začíná dohlížet na stále větší množství lidí. Leze jim do peněženky, do soukromí, do zábavy. Chce vidět, kolik mají peněz a za co je utrácejí. A to je špatně.
Při pokračující revoluci informačních technologií brzy bude stát vědět o každém všechno. Co kdo jí, co si kupuje, v kolik hodin chodí do obchodu, zda pije pivo nebo jí hovězí zadní. Jaké nemoci ho souží, jak často chodí k lékaři, kde tankuje benzin a kam jezdí na víkendy. To je šílená představa. Vezměte si, že jednou se může stát, že stát rozhodne, že lidem, kteří jsou obézní bude zakázáno prodávat maso, pivaři se nedostanou ke zlatavému moku. Zkrátka vám to v obchodě neprodají, protože po předložení vaší karty jim v počítači pípne, že to a to nesmíte.
Až jednou zmizí hotové peníze, tak kontrola bude nad lidmi zcela dokonalá. Informace ale poproudí jen jedním směrem, řadoví lidé nebudou vědět nic. Ostatně to částečně funguje už dnes. Běžný člověk musí úřadům raportovat včas vše a přesně, zatímco má-li například ministerstvo říci, jak platí své náměstky a ředitele sekcí, nebo komu zadává veřejné zakázky, kroutí se jako had po napíchnutí vidlemi. To nyní ale většinu lidí netrápí, pro ně je důležitá plná lednice jídla a večer přiblblý jednoduchý seriál v televizi. Nechci tu malovat čerta na zeď, ale začínám mít obavu, že až skutečně narazí kámen na kosu a uvědomí se to většina lidí, bude už pozdě a v tuto chvíli vem nějaké kurzové sázky rohatý čert.
