Hrdiny v Česku máme, tak přestaňme nadávat!
V naší zemi je zvykem nadávat na malé české poměry, čecháčkovství, naši národní povahu a podobně. Já to taky dělám. Včera se ale objevila zpráva, která trochu zanikla, ale která je nesmírně důležitá a zakládá jisté důvody vlastenectví. Oficiálně byl deklarován český válečný hrdina.
Je málo případů, kdy může novinář někoho ze srdce pochválit - naší prací je kritizovat a rejpat, ne vychvalovat. A ještě méně případů je takových, kdy můžeme (v našem případě skoro musíme) představit veřejnosti nějakého kladného hrdinu. Poprvé v historii dostal včera český voják vysoké vojenské vyznamenání Evropské unie za své hrdinství v boji, které prokázal na armádním výsadku v Mali. Je to medaile za mimořádné zásluhy (Common Security and Defence Policy Medal for Extraordinary Meritorious Service), na kterou dosud v historii žádný český voják nedosáhl.
Fakta jsou jednoduchá. Vojáci naší armády jsou mimo jiných míst také na nebojové misi v Mali. Že je mise nebojová, samozřejmě neznamená, že není nebezpečná. Četař C. H. (jeho identita je pochopitelně utajená) ze 44. lehkého motorizovaného praporu hlídal spolu s několika dalšími kolegy hotel v Bamaku, hlavním městě Mali.
V hotelu sídlí velení výcvikové mise Evropské unie. V průběhu jeho služby došlo k pokusu o atentát. Muž napojený na islamistické skupiny zaútočil kalašnikovem na hotel, spustil palbu na lidi v něm. Náš četař bleskurychle připravil do palebné pozice lehký kulomet, kterým byla hlídka vyzbrojená, palbu opětoval a teroristu eliminoval. Následkem jeho rychlého a přesného zásahu nedošlo v důsledku teroristova útoku k žádnému úmrtí nebo zranění.
Nyní dostal náš voják za svůj hrdinský čin, při kterém bez přehánění byly ve hře životy, vysoké evropské vyznamenání. Naše media to sice zaznamenala a zveřejnila, ale jako běžnou, ničím nezajímavou zprávu. A to je myslím škoda. Pokud prokáže příslušník našeho malého a globálně bezvýznamného národa takovou míru hrdinství, že za to dostane evropské vyznamenání, měl by to být pro nás Čechy větší svátek než vítězství ve fotbale.
Měl by se k tomu vyjádřit prezident, měl by mu poděkovat premiér, přední komentátoři by se měli předhánět v tom, kdo napíše uznalejší komentář, ve školách by den po udělení vyznamenání měly učitelky říct dětem, že se náš krajan zachoval jako hrdina, že na něj můžeme být hrdí, a že i v tak malé zemi, jako je ta naše, žijí výjimeční lidé. Ale nic z toho se nestalo.
Nevolám po falešné pompě, ta je vždycky prázdná a hloupá. Ale když někdo v uniformě naší země v zájmu nás všech nasadí krk a zachová se jako hrdina, tak by se o tom mělo mluvit. Takže alespoň za mne - četaři C.H., díky, že existujete!
