Sebevražda Západu: Čísla a data dokazují propojení islamismu, terorismu a migrace
Víte co mají společného střelba v Židovském muzeu v Bruselu z 24. května 2014 a atentát spáchaný na vánočním trhu v Berlíně 19. prosince 2016? Oba útočníci byli muslimové – Mehdi Nemmouche a Anis Amri. První Francouz, potomek imigrantů z Alžírska. Druhý uprchlík z Tuniska. Teroristický útok v Belgii byl první, ke kterému se přihlásil v Evropě Islámský stát. Ten z Německa zatím poslední. Propojení na lince migrace – islám – terorismus je zřejmé.
Také prezident Miloš Zeman ve svém posledním vánočním poselství připomněl, že „dnes už téměř nikdo nepochybuje o souvislosti mezi migrační vlnou a teroristickými útoky.“ Ovšem i Zeman to trochu zjednodušuje, protože problém je daleko hlubší. Nesouvisí pouze s přílivem imigrantů do Evropy v posledních letech, jak se o tom hovoří dnes.
Fenomén propojení přistěhovalectví, postupné radikalizace muslimů žijících v Evropě a s tím související terorismus, začal vznikat už v 70. letech minulého století. V poslední době byl jen „okysličen“ novými uprchlickými vlnami, válkami a konflikty na Blízkém východě, v Africe či Afghánistánu, financemi z bohatých arabských států a také nekonečnými možnostmi šíření zla pomocí moderních technologií.
Bohužel za problém si mohou Evropa a celý Západ z velké části samy. Dlouhodobě nezvládnutá migrační politika, blud politické korektnosti a falešná politika multikulturalismu přispěly k formování islamistických zrůd jménem Mehdi Nemmouche (zastřelil ve zmíněném bruselském Židovském muzeu 4 lidi) či Anis Amri (s pomocí uneseného polského kamionu zavraždil na vánočním trhu v Berlíně 12 lidí a 56 jich zranil, mezi mrtvými byla i Češka Naďa Čižmárová).
Evropa totiž na dlouho zapomněla na prorocká slova známého amerického konzervativního politického teoretika Samuela Huntingtona z jeho slavné knihy Střet civilizací (The Clash of Civilizations and the Remaking of World Order), kterou vydal už v roce 1996: „Stálý příliv značného počtu imigrantů pravděpodobně bude mít ten výsledek, že vzniknou země rozdělené na křesťanské a muslimské komunity. Takovému vývoji lze zabránit jenom tehdy, budou-li evropské vlády i veřejnost připraveny nést náklady spojené s omezením imigrace.“
Za tento názor byl harvardský profesor Huntington léta cupován na kusy lidsko-právními aktivisty a intelektuální elitou západního svět. Hlavní argument jeho oponentů (a slyšíme ho dodnes) zněl – nic takového se přece ve skutečnosti neděje. Propojení migrace, terorismu a islámu podle nich neexistuje, šíření zla je pouze otázkou jednotlivců.
Není to pravda.
Německá kancléřka Angela Merkelové či předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker lžou, když tvrdí, že migrace z muslimských zemí není problémem a nevytváří podhoubí pro terorismus.
Pokud analyzujeme některá data a čísla za posledních 50 let (jedná se o oficiální údaje, ne o výplody konspiračních teoretiků), tak vidíme, že problém s propojováním části muslimských imigrantů a terorismu je už v Evropě dokonce institucionální.
Jak si vychovat radikála
Na zásadní problém současnosti bylo zaděláno v 60. letech minulého století. Kombinace konce koloniální moci některých evropských států a zlenivělá západní společnost nasycená blahobytem, přispěly k mohutnému přistěhovalectví z muslimských států. Jednalo se o emigraci „na pozvání“, podobně jako pozvala kancléřka Merkelová uprchlíky v roce 2015.
Tehdy se ale v podstatě vůbec nemluvilo o islámu, pouze o potřebě nové pracovní síly. Struktura imigrantů byla navíc podstatně jiná, než v posledních 10 letech. Do Evropy kdysi přicházeli lidé především ze zemí, kde nebyl islám tak ortodoxní a radikální.
Do Francie proudili v 60. a 70. letech muslimové hlavně z Alžírska, Maroka, Tuniska a Mali. Do Německa z Turecka. Do Belgie a Nizozemska především z Maroka a Turecka. Celkem se tehdy jednalo o zhruba 10 milionů lidí. Výjimkou bylo Lucembursko, které „přiváželo“ převážně katolíky z Portugalska.
Problém s islámem začal vznikat v druhé a třetí generaci imigrantů a nebezpečně posílil s mohutným přílivem muslimů z prostředí, které na rozdíl od Turecka a bývalých kolonií na severu Afriky, bylo vždy naladěno nepřátelsky k Západu, nezná demokracii a svobodu, vyhnalo všechny židovské komunity a ženy považuje za lidi druhé kategorie.
K rychlé radikalizaci především mladých muslimů v západní Evropě pak přispělo 8 zásadních faktorů:
1. Jejich často nestabilní sociální postavení a nedostatečné vzdělání.
2. Nerespektování západních zvyků a tradic, neústupné prosazování zákona šarí’a.
3. Miliardy dolarů na mešity, islámské spolky, nadace či školy z bohatých arabských zemí Perského zálivu.
4. Odsouzení muslimští zločinci se zradikalizovali ve vězeních.
5. Války v Africe a Asii vytvořily živnou půdu pro působení evropských džihádistů.
6. V rámci migrace přichází i mnoho nejradikálnějších islamistů a teroristů, maskují se jako uprchlíci.
7. V Evropě vznikly stovky izolovaných muslimských ghett, takzvané „no-go zóny“, které ovládá zločin a radikálové a kde
se žije mimo zákony daných zemí.
8. Internet umožnil jak rychlé šíření extrémních myšlenek, tak návody na výrobu výbušnin a nelegální nákup zbraní.
Důsledky?
Dnes evidují tajné služby jen v Německu více než 10 tisíc salafistů (nejortodoxnějších vyznavačů islámu), kteří požadují zavedení (pro Evropu zrůdného a nepřijatelného) práva šarí’a.
V Sýrii, Iráku, Jemenu, Libyi a dalších válečných zemích bojuje 5 až 8 tisíc džihádistů s evropskými pasy. Kolem dvaceti procent z nich zemřelo, ale odhadem pětina se vrátila na starý kontinent. Část i s rodinami. Někteří v rámci migračního tsunami v posledních třech letech. To je několik tisíc potenciálních teroristů.
A jeden nesmírně varovný příklad z Francie, kde žije největší muslimská komunita v západní Evropě.
Institut Montaigne se sídlem v Paříži si nechal loni na jaře vypracovat studii „Francouzský islám je možný“, která velmi podrobně a pregnantně zmapovala názory francouzských muslimů. Publikace dospěla k tomu, že v zemi existují tři skupiny lidí hlásící se k islámu. Kolem 46 procent je prý sekularizovaných a proto pro Západ přijatelných. Takzvaně středově orientovaných má být 26 procent a ti většinou nebývají nebezpeční. Lépe řečeno, nejsou ochotni spáchat atentát. Ale až 28 procent jsou zastánci separace a izolace. V překladu – skoro třetina všech muslimů v zemi galského kohouta odmítá náš způsob života. Protože ve Francii žije 5,5 milionů muslimů, těch radikálních jsou desítky či dokonce stovky tisíc. V jedné, jediné zemi Evropské unie.
To je důsledek migrace. Někdejší i současné.
Kdo jsou teroristé
Jedny z vůbec nejlživějších a nejvíce zavádějících tvrzení některých evropských politiků, neziskových organizací a sluníčkářské lobby, je vytrvalé opakování toho, že muslimští teroristé jsou pouze osamělí vlci, a že jejich útoky nemají nic společného s islámem. Lze pochopit, že někteří lidé to říkají, protože pokud by se podívali realitě do očí, tak by museli přiznat své kapitální dlouhodobé selhání.
Jistě, mnoho islámských extrémistů útočí jednotlivě či v malých skupinkách, ale to vůbec neznamená, že nemají v zádech totalitní náboženskou ideologií. Nejsou ani osamělí vlci. Důvodem údajné osamělosti je dobře promyšlená taktika a možnost atentát vůbec spáchat.
Že se u toho naprostá většina z nich ohání Alláhem a radikálním islámem, jehož myšlenky je k těmto zbabělým zločinům vedou, je naopak zřejmé.
Teroristické útoky vedené na našem kontinentu islamisty, jsou totiž určeny pro generování vnitřních politických svárů a společenského napětí v evropských zemích. Mají dále motivovat stále více mladých mužů (i žen), aby se připojili k celosvětovému džihádu, ať už probíhá kdekoli. Mají také demonstrovat selhávání evropské demokratické alternativy a dávat do popředí sílu pofiderního islámského chalífátu.
Využívána je u toho slabost migračních zákonů Evropské unie, průchodnost hranic, pozoruhodná pomalost v reakci na cokoli. Vyslat do ulic po každém atentátu více policistů a vojáků se samopaly, to nemůže zastavit žádnou ideologii a migraci. Tím politici pouze vyvolávají dojem, že něco dělají, protože ve skutečnosti toho v tomto případě moc neumí. Nebo nechtějí? To by byla horší varianta.
Propojení migrace a terorismu je logické i když se podíváme na počet žadatelů o azyl v Evropě a odkud pocházejí.
V roce 2015 o azyl požádalo v 28 členských zemích Evropské unie celkem 1 322 825 lidí. Předtím byl rekordní počet žadatelů zaznamenán v roce 1992, ale to existovalo pouze 15 členských států EU. Tehdy před 25 lety to bylo 672 tisíc osob.
Zásadní a podstatná je ovšem změna, odkud přicházejí.
Kdysi to byl Balkán a země bývalého Sovětského svazu. V roce 2015 už na prvních místech žadatelů v EU byly Sýrie (363 tisíc lidí), Afghánistán (185 tisíc), Irák (132 tisíc), Kosovo, Albánie, Pákistán, Eritrea, Nigérie a Írán. Kromě Eritreje, kde jsou na tom křesťané a muslimové půl na půl, jsou to všechno země islámu. Podle každoroční ročenky Global Terrorism Index, kterou vydává Marylandská univerzita v americkém College Parku, bylo loni nejvíce teroristických útoků v těchto zemích: Irák, Afghánistán, Nigérie, Sýrie a Egypt. Takže terorismus se úspěšně i vyváží. K nám na kontinent…
Kdysi Evropa trpěla především terorismem domácím. Buď organizovaným (IRA v Severním Irsku, ETA ve Španělsku a Francii, RAF v Německu, Rudé brigády v Itálii, separatisté na Korsice), nebo individuálním. V tom byl zcela extrémním případem norský masový vrah Anders Breivik, který v červenci 2011 zavraždil 77 nevinných lidí.
Na rozdíl od minulosti dnes páchají teroristické činy v Evropě většinou muslimové. Buď potomci někdejších migrantů, zde usazení cizinci nebo uprchlíci, kteří se objevili později. Muslimský terorismus se začal v Evropě objevovat především po zahájení války v Iráku v roce 2003.
Podívejme se, kdo spáchal největší atentáty za posledních více než dvacet let v Evropě (výjimkou je skutečně jen zmíněný Breivik):
- Madrid, březen 2004, 191 mrtvých, 2050 zraněných. Pachatelé: Všechno muslimové, Španělé či obyvatelé Maroka, Tuniska a Sýrie.
- Londýn, červenec 2005, 52 mrtvých (bez atentátníků), 784 zraněných. Pachatelé: 4 islámští radikálové, tři byli synové imigrantů z Pákistánu, jeden muslimský konvertita z Jamajky.
- Paříž, listopad 2015: 130 mrtvých, 368 zraněných. Pachatelé: 9 islámských teroristů.
Můžeme si vzít další atentáty poslední doby ve Francii, Dánsku, Belgii, Německu a dalších evropských zemích i Rusku, skoro vždy to byli muslimové.
Ať bereme problém současného terorismu z kterékoli stránky, většinou je spojený s islamismem. A tím je dnes infikováno mnoho v Evropě žijících muslimů, kteří přišli v různých migračních vlnách.
A co my?
Pokud někdo tvrdí, že nás se nic z toho netýká, protože tady žije pouze kolem 20 tisíc muslimů a většinou nejsou radikální, tak se plete. Dnes žijí Češi po celé Evropě a Naďa Čižmárová zavražděna před Vánoci na trhu v Berlíně, je důkazem toho, že se nás to týká a bude týkat.
Je to válka.
Jenže král jménem Evropa je nahý. Nikdo se ho nebojí. Nebojí se, protože netrestá důsledně zlo, které zde šíří islámští teroristé a radikálové.
V boji za svobodu nám nepomůže to, zda dokážeme vyrobit nejvíce aut a mít nekuřácké hospody. Náš nepřítel je odhodlaný a mnohdy krutý, my váháme a vyznačujeme se plastelínovou měkkostí. Zatímco my si hrajeme na sociálních sítích, on vraždí v ulicích.
K tomu zásadně přispívá i propojení muslimské migrace a myšlenek šířených pomocí islámu. Proto naše aleluja (Chvalte Hospodina) střídá Alláhu akbar!
