Vlhké sny ministra Brabce: Nesplachujte pitnou vodou!
Snaha být za každou cenu prudce ochranářský a ekologický je u ministra životního prostředí pochopitelná. Přesto působí komicky, když pan ministr nahlas prosazuje ušlechtilé myšlenky, které nemají jedinou ekonomickou šanci stát se realitou.
Planeta stále více trpí nedostatkem pitné vody a je módní vodou šetřit. Přesto je vždy, aby to nedopadlo jako s fotovoltaikou, dobré před nějakým superekonomickým ochranářským záměrem spočítat, zda je vůbec ekonomicky únosný. Poslední vize ministra životního prostředí Richarda Brabce je z ekonomického hlediska čirou utopií.
V pořadu Rozstřel pan ministr vysvětlil své úmysly. „Máme celou řadu plánů i s takzvanou šedou vodou, která odchází třeba z umyvadel a je možno ji opět po zpracování použít ke splachování WC. Splachujeme, stejně jako mnohé jiné evropské země, pitnou vodou, což je barbarství a v některých zemích, včetně třeba Izraele, kde vodou umějí šetřit, se to dnes považuje za něco nepřípustného. Žijeme ve vodním blahobytu, ten ale skončil.“
Pan ministr má pravdu — splachovat pitnou vodou je barbarství, splachovat naopak vodou šedivou, užitkovou, je příznak civilizovanosti a pokročilosti. Ovšem jenom v tom momentě, kdy je to alespoň elementárně ekonomicky představitelné. Můžeme si představit několik modelů využití šedé vody — té po mytí těla i nádobí — ke splachování.
První možnost by obnášela vybavit všechna odběrní místa dvojitým potrubím. Současné by sloužilo na pitnou vodu a odvádělo by použitou užitkovou do nějaké centrální nádrže, nové potrubí by rozvádělo právě tuto použitou vodu, přečištěnou, a tím by se splachovalo — načež z WC by vedlo další odpadní potrubí do dnešních čističek. Náklady na podobnou přestavbu rozvodů v celé zemi by dosahovaly úrovně státního rozpočtu a vzhledem k cenám vody by to byla investice zcela zásadně nevratná.
Druhou možnost je výstavba rezervoárů použité vody v domácnostech, skladování šedé vody v nich a splachování z tohoto rezervoáru. Vzhledem k tomu, že více než tři milióny lidí bydlí v Česku v paneláku a další milióny v městské zástavbě v bytových domech, je to prostě hloupost. Jak panelák, tak koupelna činžáku bez ohledu na pořizovací náklady prostě takovou nádrž nepojmou, nevejdou se do nich. Takže možnost je čistě teoretická.
Konečně třetí možností je pouštět do vodovodů rovnou vodu jen na splachování a pitnou na pití a mytí sebe i nádobí dovážet balenou. Což je jednak civilizační krok zpět — vodovody s pitnou vodou jsou velká vymoženost –, jednak by to přineslo každému obrovské náklady na balenou vodu.
Takže přemýšlet o řešeních jako v Izraeli můžeme, až zde bude voda vzácná tak jako v Izraeli. Do té doby jsou všechny velmi hezky a ekologicky působící řečičky o splachování šedou vodou čirým fantazírováním. Bude trvat dlouhá desetiletí, možná staletí, než bude mít voda v našem klimatickém pásu takovou hodnotu, aby se vyplatilo některé z výše popsaných úsporných opatření.
