Pelikán jako inkvizitor a kádrovák aneb Kdo ohrožuje právní stát
Jakékoli prokázané zasahování do nezávislého rozhodování soudu by měl stát bez milosti a exemplárně postihovat. Není nic horšího než útočit na nezávislost soudní moci, protože se tím útočí na samu podstatu právního státu. Nicméně to základní tkví ve slově „prokázané“. Stačí vzpomenout, jakou zlou krev a celospolečenské nálady vyvolaly plky Marie Benešové o existenci tzv. justiční mafie. Co na tom, že si vše vymyslela jako nějaká pavlačová drbna. Škody byly napáchány, důvěra v justici podlomena.
Dnes se vše v bledě modrém odehrává na pozadí pseudoaféry ohledně oběda předsedy Vrchního soudu v Praze Jaroslava Bureše s advokátem Radkem Pokorným. Ano, o údajném či skutečném vlivu tohoto advokáta s blízkými vztahy k premiérovi byly popsány stohy papíru. Nikdy ovšem nebyl z ničeho obviněn ani vyšetřován, nikdy nebyl popotahován Českou advokátní komorou za to, že by porušil etiku advokátního povolání. Toť vše. Zbytek jsou jenom pohádky ovčí babičky.
Přesto z tohoto setkání, jež nemá ve skutečnosti žádnou vypovídací hodnotu, udělaly ve svém svatouškovském zápalu Lidové noviny téma. Deník, který byl za bolševika ostrovem mediální svobody, tak klesl na úroveň tehdejšího Rudého práva. Je příznačné, že na stránce, již věnovaly LNChartě 77, si mohl čtenář přečíst stejně difamační texty z tehdejší doby jako o pár stránek vedle na aktuální téma. Doba a jazyk k nerozeznání.
Naprosto fantasmagorické je pak dávání této schůzky do souvislosti s aktuálním rozhodnutím jednoho senátu vrchního soudu, který vyloučil z důkazů odposlechy v kauze Rath. Bývalý hejtman a ministr je pro ČSSD odbytou veličinou, politické náklady celé kauzy už dávno strana odnesla, a tak není myslitelný důvod, proč by se měl snažit přes předsedu soudu advokát rozhodnutí ovlivnit.
Těm, kdo slepě fandí policejním a prokurátorským verzím jednotlivých případů, se sice nemusí rozhodnutí líbit, ale takováto mediální zkratka je prachobyčejná prasárna.
Ve společenském prostoru se mnozí vlajkonoši jakési pofiderní profesní morálky snaží bez jakýchkoli důkazů o diskreditaci naprosto bezúhonných občanů tím, že je ostrakizují a zařazují na jakýsi nepsaný blacklist. To se týká ostatně i druhého z aktérů. Předseda vrchňáku byl popotahován už v souvislosti s návštěvou oslavy jiného advokáta, bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce.
Vše by se ještě dalo odbýt mávnutím ruky jako hnusný mediální lynč a bulvární snaha podrbat bránici těm nejtemnějším pudům jisté části čtenářské obce. Problém je, že se v obou případech této nechutnosti chopil ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). Ten svou funkci vyměnil za roli Velkého inkvizitora a bolševického kádrováka v jednom. Z titulu této dvojrole teď bude rozhodovat o tom, zda setkání s bezúhonným advokátem je kárným proviněním. Jestliže někdo ohrožuje právní stát, nezávislost justice a důvěru ve spravedlnost, je to šéf resortu a médium, jež patří jeho šéfovi.
Autor je redaktorem webu Česká justice
