Trumpova velká mexická zeď možná zastaví imigranty, ale taky ochladí vztahy potřebné pro vzájemný obchod
Snaha Donalda Trumpa o postavení bariér na hranici mezi USA a Mexikem není úplně nová. Na třetině hranic už ve skutečnosti stojí. Liší se především rozsahem. Není ale jasné, jaký ekonomický a politický dopad to bude do budoucna mít.
Podle Donalda Trumpa by to měl být „velký den pro národní bezpečnost“. O co jde? Trump podnikl ve středu kroky k posílení amerických hranic, aby bylo možné regulovat imigraci. Vyhlásil, že začne „okamžitá“ stavba zdi na mexických hranicích. Bylo to jedno z výrazných témat jeho kampaně. Stavba zdi je podle něj záležitost posilující národní bezpečnost. Nejde ale jen o zdi, které jsou ze stavebního materiálu. Týká se to i různých dohod a organizací. Na počátku týdne se Trump rozhodl formálně vystoupit z dvanáctičlenného Transpacifického partnerství.
Nejde jen o jednotlivosti. Jak v The Christian Science Monitor připomíná 25. 1. komentátor Howard LaFranchi, je to zásadní změna postoje, jenž byl pro Spojené státy charakteristický po druhé světové válce. Nejde o to, že by snad americké vůdčí postavení ve světě a vzájemná provázanost byly výsledkem nějakých altruistických úvah, ale spíš snahy zajistit si bezpečnost. „Trump ale z tohoto světa vzájemné závislosti odchází a bude to zkouška toho, jak globální bezpečnost — a USA samotné — najdou novou rovnováhu.“
„Je to docela hluboká změna,“ říká Ryan Crocker, bývalý americký velvyslanec v Iráku a Afghánistánu. Imigrační příkazy podepsané ve středu spolu s dalšími nařízeními, která budou nejspíš podepsána ještě tento týden, „velmi zdůrazní výrazný posun v našem přístupu k národní bezpečnosti“.
Úředníci státní správy naznačují, že Trump podepíše tento týden dekret dočasně pozastavující přesídlování uprchlíků, konkrétně zavře dveře uprchlíkům ze Sýrie a půl tuctu dalších zemí. Mezi posuzovanými zeměmi jsou většinou islámské státy. Nemá jít přímo o náboženství, ale přítomnost islamistických teroristů v těchto zemích. Protože však jde nejspíš ještě o Irák, Írán, Libyi, Somálsko, Súdán a Jemen, bylo by to ve skutečnosti aspoň částečné splnění Trumpova slibu zamezit do USA muslimům přístup.
Jak autor konstatuje, na jedné straně by tento krok vyloučil možnost, že by teroristé z těchto zemí mohli vstoupit do USA oficiálně jako uprchlíci. Na druhou stranu to ale odpovídá verzi teroristických příběhů o Spojených státech, tedy tvrzení, že Západ je antimuslimský.
„Když jsme se rozhodli rozdat si to s 1,6 miliardy muslimů, tak mi to říká, že už nadále nehrajeme vůdčí roli a nežijeme podle hodnot, jež nám dávaly naši jedinečnost od druhé světové války,“ tvrdí Ryan Crocker. „Tento způsob jednání, který přetrhává vazby a odcizuje nás celým oblastem světa, ve skutečnosti zvyšuje hrozby národní bezpečnosti, nesnižuje je.“
Trump to při středečním podpisu viděl samozřejmě jinak. Obklopil se rodinnými příslušníky obětí násilí spáchaných nelegálními imigranty.
„Vaše děti neztratily své životy bez důvodu,“ řekl jim Trump.
Regionální odborníci ovšem nesouhlasí s tím, že strategie osamocené cesty je nejlepší cesta k americké prosperitě a míru.
„Ano, chceme bezpečnější hranice, ale také jsme se naučili po několika desetiletích NAFTA, že jsme na tom lépe z hlediska bezpečnosti i ekonomiky, když je na tom dobře Mexiko,“ říká Luis Ribera, ředitel Centra severoamerických studií na Texas A&M University. „Pokud bude existovat více pracovních míst v Mexiku, bude méně lidí překračovat hranice.“
Obchod se zemědělskými produkty je jen jedna malá část celkového obchodního vztahu mezi USA a Mexikem. Od doby, kdy dohoda nafta NAFTA vstoupila v platnost v roce 1994, se zvýšil čtyřikrát.
Stavba zdi nebude znamenat začátek od nuly. Z téměř 2000 mil hranic je již přibližně 700 mil oploceno nebo odděleno zdí — z velké části v městských oblastech a na tradičních přechodech.
Dřívější stavební projekty tohoto typu vyvolávaly pobouření mezi zemědělskými producenty, kteří nechtěli své pozemky rozdělovat zdí. Profesor Ribera říká: „Chcete-li mít dobrý obchod a vztahy mezi dvěma zeměmi, tak musí být komplementární, musíte koordinovat a spolupracovat, ale to není zpráva, kterou teď Trump přináší.“
Říká, že viděl v posledních měsících „oteplení“ v přeshraničních obchodních vztazích a investičních záměrech. „Zeď znamená určitě ochlazení vzájemných vztahů.“
Už v půlce listopadu řekl Trump na stanici CBS: „To, co uděláme, je, že sebereme lidi, kteří jsou zločinci, kteří mají záznam v trestním rejstříku, kteří patří ke gangům, kteří pašují drogy (...), bezpochyby dva milióny a možná taky tři milióny, a vyhostíme je anebo je vsadíme do vězení. Ale deportujeme je z naší země, jsou tu nelegálně.“
Mexičané přicházejí do USA přes sto let, ale významnější je tento počet od 60. let 20. století. Pocházejí většinou z nižších vrstev. Jejich rodiny zůstávají v Mexiku, kam posílají pracovníci peníze. (Po příjmech z ropy je to pro Mexiko druhý největší příjem přicházející do země ze zahraničí.)
S velkými deportacemi zpět do Mexika se začalo už v roce 1954, ale záhy se s tím přestalo, mimo jiné proto, že mnohé děti se už narodily v USA a byly tak američtí občané. To může být problém i ohledně dnešních deportačních úmyslů.
Jiní autoři upozorňují na další aspekty. Pokud má být větší izolace USA od světa nástrojem boje proti globalizaci a ochranou pracovních míst v Americe, lze pochybovat o tom, že to nějak vyřeší základní problém. Místa v průmyslu budou stále více chybět ne kvůli imigrantům a podnikům přesouvajícím výrobu do zahraničí kvůli levnější pracovní síle, ale kvůli moderním technologiím. Nebezpečím je postupující robotizace. Je to však nebezpečí, jež nelze zastavit, protože robotizace prostě bude. Zaniklá pracovní místa už v téže oblasti nejspíš nikdy nevzniknou. Je to problém vnitřní, nikoli zahraniční. Čelit se mu dá jen rozvojem vlastních technologií.
Každý společenský experiment mívá nějaké nezamýšlené důsledky. Dají se nejspíš čekat i v případě snahy omezovat imigraci tímto způsobem. Ostatně na druhém místě v počtu příchozích z Mexika je Kanada, která ovšem využívá možnost nabízet Mexičanům dočasně legálně práci.
