Reorganizace policie: Sedm statečných z vyšetřovací komise
To tu ještě nebylo. Sedm poslanců z různých politických stran, kteří byli členy vyšetřovací komise k reorganizaci policie, sepsalo závěrečnou zprávu, pro niž hlasovalo všech sedm poslanců.
Všechno začalo na přelomu května a června 2016, když policejní prezident Tomáš Tuhý vyhlásil sloučení dvou policejních útvarů (protikorupčního a protimafiánskýho). Za ta léta o tom mluvili různí ministři a šéfové policie, ale nikdo neměl sílu sáhnout na pravomoci elitních policistů. Dobře věděli, že ti mají svoje „spící buňky“ ve všech stranách a médiích.
Policejnímu prezidentu Tuhému došla zřejmě trpělivost ve chvíli, kdy si oba útvary nejen začaly vzájemně konkurovat, ale i účelově kriminalizovat své kolegy. Udělat rychlou reorganizaci a vypsat výběrové řízení na nového šéfa spojeného útvaru mělo předejít válce policajtů.
Jiným řešením už muselo být postavit špičky obou útvarů mimo službu a začít prošetřovat jejich chování. To by ovšem ochromilo policejní práci. I z toho důvodu zvolil policejní prezident Tuhý spíš organizační změny než čistky.
Spící Babiš
Minutu po vyhlášení reorganizace povstal Andrej Babiš a udělal z celé akce politické téma. Byl to právě Babiš, jenž byl celá léta jednou z nejvýznamnějších „spících buněk“ Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. V časopise Reportér vyšly policejní zprávy o tom, jak se celá léta stýkal s okolím Roberta Šlachty a svými informacemi je… co vlastně?
Rozhodně plukovník Šlachta a samostatný ÚOOZ byli pro něj natolik klíčovou věcí, že v jednu chvíli prohlásil: Buď bude odvolána reorganizace, nebo já a ANO jdeme z vlády. Pod tímto apelem začal také Šlachta vyhrožovat svým odchodem. A pak nastal zajímavý zvrat: premiér Sobotka řekl Babišovi, že tedy může z vlády odejít. Babiš se mrtvolně vylekal, že by se mohl ocitnout mimo vlivové pole, a vzal zpátečku. Mezitím policejní prezident přijal demisi Šlachty. Když ani prezident republiky nepodpořil Šlachtu, bylo po krizi.
Aby rozfoukali ohýnek nespokojenosti, vstoupili do hry olomoučtí státní zastupitelé v čele s Ištvanem a jeho pravou rukou Komárem. Začali v médiích šířit, že reorganizace policie je v podstatě kriminální čin, jak zabránit vyšetřování politických kauz. Do toho vstoupil Šlachtův podřízený Komárek a oznámil, že policejní prezident Tuhý je podezřelý z „brutálního úniku informací“ z jednoho vyšetřovacího spisu.
I díky tomu Česko na přelomu června a července připomínalo jihoamerickou republiku krátce před občanskou válkou. Výsledkem shody nejvyšších ústavních činitelů nakonec bylo, že sedm poslanců sedmi různých parlamentních stran vytvoří vyšetřovací komisi a zprávu předloží Parlamentu.
Kdo vyhrál?
Komise řešila tři základní věci: jaký byl účel policejní reorganizace, jestli docházelo k „brutálnímu“ úniku informací, a naopak jestli teze o „brutálním úniku“ nebyla ve skutečnosti atentátem na policejního prezidenta Tuhého.
Upřímně řečeno: výsledkům komise před půlrokem nikdo nevěřil a všichni v ní viděli jen způsob, jak uklidnit rozbouřenou politickou situaci. Sedm poslanců si však řeklo, že budou vycházet čistě z faktů a do závěrečné zprávy zapracují jenom důkazy, ne domněnky.
I proto si opakovaně zvali policisty všech barev, kteří z jejich otázek byli rozčilení. Závěrečná zpráva by se dala shrnout do dvou bodů:
- Reorganizace sice nebyla dlouhodobě připravována, ale v jejím pozadí nebyly žádné kriminální motivy, jak se to snažili naznačovat olomoučtí státní zástupci.
- Tzv. brutální úniky informací jsou jen zmanipulovanou mediální hříčkou některých policistů a prokurátorů a některé věci jsou právě naopak. Za tyto věci by někdo měl nést trestní odpovědnost.
V den uzávěrky nového tištěného Reflexu (pondělí 30. ledna) hlasovali poslanci z vyšetřovací komise ještě o doprovodných usneseních, co dělat v budoucnu. Tam se zřejmě budou lišit. Podstatné je, že našli způsob, jak se na základě faktů a důkazů shodnout, k čemu v létě 2016 skutečně došlo.
Závěr je paradoxní. ČSSD v čele s ministrem vnitra Chovancem měla podle zprávy ve většině věcí pravdu. Tato pravda ji ovšem stála mnoho procent v průzkumech oblíbenosti.
Zato ANO v čele s Andrejem Babišem šlo cestou manipulací a mediálních hysterií, ale právě v létě 2016 se v průzkumech popularity odpoutalo od ČSSD a nyní je nejoblíbenější stranou. Úplný debakl pak utrpěla některá média v čele s Lidovými novinami, jež vsadila na interpretaci olomouckých státních zástupců, která se v lepším případě, ukázala jako mylná.
Kdo tedy vyhrál?
Text zároveň vychází ve čtvrtek 2. února v tištěném Reflexu č. 5/2017.
