Mincovní šmejdi: Prodavači cetek vrací úder!
Nedávno jsem psal o firmě Národní pokladnice, která má v sortimentu celou řadu bezcenných cetek. Přitom agresivní marketing, který používají, může snadno pomalejší lidi navnadit, že si kupují něco cenného. Nyní, poté, co jsem je v Reflexu zkritizoval, mi ti holoubkové poslali nabídku na nákup jejich zboží!
Nedávno jsem psal o prodavačích „cenných“ mincí a slitků, kteří užívají ostře manipulativní a agresivní marketing na své pochybné zboží. Psal jsem o několika podobných, naposledy o firmě jménem Národní pokladnice. Proto mne firemní obálka Národní pokladnice v mé redakční poště nepřekvapila. Asi se ohrazují proti tomu článku, napadlo mne okamžitě. To brzy...
Otevřel jsem obálku adresovanou „Jiří X. Doležal, Reflex“ a z ní vypadl leták: „Nejznámější dílo Josefa Lady na cihličce zušlechtěné ryzím zlatem a stříbrem. Akční cena 490 Kč (ušetříte 500 Kč). Nejvyšší mincovní kvalita. Striktně limitovaný počet sbírek: Jen 5000 krát celosvětově.“ Ona „cihlička“ pak vypadá a má rozměry jako uncový zlatý slitek investičního zlata. Vyrobena je z mědi a na ní je natištěna reprodukce obrazu Josefa Lady. Celková hodnota nula, prostě suvenýrová tretka, když budu hodně velkorysej, tak třicet korun na stánku na pouti.
Kromě několika podobných letáků pak byl v obálce dopis. „Nejznámější dílo Josefa Lady. Vážený pane Doležale! Děkujeme za Váš zájem o působivou cihličku zušlechtěnou ryzím zlatem, která představuje reprodukci jednoho z nejslavnějších děl secesního malíře Alfonse Muchy - Ovoce.“ Ti ptáčkové nejenže mi poslali - zjevně odplatou za článek - nabídku svých cetek, oni mají ještě takový bordel v administrativě, že melou dohromady dva dopisy.
Jeden, kterým nabízeli „působivé cihličky“ s Muchou a o kterých jsem psal v Reflexu, a novou edici cetek s Ladou. Takže kromě toho, že zasláním nabídky na mou redakční adresu projevili extrémní drzost: Oni jí ještě blbě napsali! Odešel jsem do terénu, a někdy odpoledne mi volají z recepce: „Máte tu dobírku od České pošty!“ „Kdo je odesilatel?“ „Národní pokladnice!“ „No tak ať to pošlou zpátky“, odvětil jsem ponuře a jal se kout plány na odplatu. Mládenci z Národní pokladnice jsou drzý jak parkový veverky, a je třeba odvety!
Adresováno mi to bylo do redakce, oficiálně, tak jsem proto nemohl zavolat na jejich kontaktní telefon a adekvátně se vyjádřit. Stejně tak nesmím nasbírat krabici psích výkalů a odeslat to do Národní pokladnice poslíčkem - bylo by to proti etickému kodexu naší firmy, nesmíme čtenářům posílat h**na.
Dlouho jsem přemýšlel, a pak mi docvaklo. Na takto dobře míněnou nabídku nelze odpovědět jinak než jinou nabídkou! A tak teď pokaždé, když si vzpomenu, dám do obálky objednávku předplatného Reflexu a panu Luboši Krčilovi, řediteli Národní pokladnice, který je pod dopisem podepsán, to pošlu do firmy, ať si nás předplatí. Schválně, koho to bude bavit dýl.
