Podle ČSSD jsou Češi úplní pitomci. Brojí proti něčemu, co už dávno mohla změnit, ale vykašlala se na to
Pokud by nejnovější proklamace čelných představitelů ČSSD k ekonomice měl hodnotit člověk, který se vrátil po mnoha letech z ciziny anebo ten, kdo veřejné dění v Česku dosud úplně ignoroval, asi by si řekl, jak to ti sociální demokraté myslí s obyvateli Česka dobře a že by Češi byli hlupáci, kdyby těmto dobrákům v příštích volbách nedali svůj hlas.
Problém však je ten, že ČSSD je už přes tři roky hlavní vládní stranou a pro lidi v této zemi neudělala vesměs nic. Ale volby se blíží a oranžoví papaláši chtějí zůstat u moci i další roky a proto nyní slibují hory doly a jsou schopni zapřít i svůj nos mezi očima. Přitom, kdyby jen trošku chtěli, většinu věcí už mohli dávno otevřít a v parlamentu třeba i změnit či upravit.
„Chceme spravedlivé daně. Chceme aby zisky bank neodcházely do zahraničí, ale měli z nich užitek i občané České republiky.“
„Důsledky globalizačních změn v České republice jsou nízké mzdy a odtok 300 miliard korun ročně na dividendách do zahraničí.“
„Musíme vyrábět produkty s co největší přidanou hodnotou, aby se u nás zvýšily mzdy a abychom nebyli subdodavatelskou ekonomikou pro někoho jiného.“
Toto jsou úryvky z tweetů několika vysoce postavených představitelů ČSSD z poslední doby. V úterý je doplnil i apel na zavedení sektorové daně pro banky.
Socialistická slovní kanonáda má svoji logiku. Volby se blíží a každý hlas bude dobrý. ČSSD je však u konce s dechem, nemá nové tváře ani nové nápady, tak oprašuje (staro)nové populistické fráze či líbivá hesla. Podobná přitom už nabízela i v minulosti. Většinu z nich však nikdy nesplnila a teď doufá, že jim to voliči letos opět zbaští. Přitom oni by se mohli ptát, co udělala ČSSD, aby rostly v zemi platy rychleji? Co udělala, aby Česko nebylo subdodavatelskou ekonomikou?
Kdyby ČSSD byla pravdomluvná, musela by přiznat, že systém pobídek spolu s daňovými prázdninami pro zahraniční investory (vesměs montovny a jiné „rukodělné“ továrny) byl vynález vlád vedených sociálními demokraty. Musela by přiznat, že privatizace bank do rukou zahraničního kapitálu proběhla za vlády Miloše Zemana. Byl to sice systémově správný krok, ale prodej proběhl pod cenou a banky byly zbaveny toxických úvěrů, které pak zaplatili všichni daňoví poplatníci.
Musela by přiznat, že při plánování rozpočtových výdajů vždy protěžovala sociální výdaje a dávky a když se muselo škrtat, ubíralo se investicím do vzdělání, vědy a výzkumu. Ale na konferencích či různých ekonomických fórech si bila v prsa, jak se bude inovovat. Nakonec však vše zůstalo jen u slov.
Hlavní problém však vězí v tom, že řada lidí v čele ČSSD ekonomice absolutně nerozumí. Díky tomu zůstala strana uvězněna v bahně minulého století, přičemž její západoevropské sociálnědemokratické kolegyně pochopily dobu a stály u řady potřebných reforem. Příkladem budiž poměrně tvrdý reformní program pracovního trhu Hartz, který v Německu naordinoval před drahnou dobou Gerhard Schröder z SPD.
Zkusme nyní – zcela hypoteticky – vzít sliby ČSSD vážně. Opravdu si myslíme, že sociální demokraté donutí soukromé firmy razantně zvýšit platy, když jim na druhou stranu hází pod nohy klacky v podobě vysokých pojistných odvodů z mezd? Co se stane, když ČSSD prosadí sektorovou daň pro banky? Zaplatí to majitelé účtů v různých poplatcích či vyšších úrocích. Jak přeorientuje ekonomiku na hi-tech, když se tu hrbí před kdejakým investorem, který tu chce postavit montovnu nebo překladiště pro balíky a ještě mu slíbí úlevy?
Ano, lidé potřebují chodit do práce a živit své rodiny. Ale to jim snad nebrání myslet a vše zvažovat zdravým selským rozumem. Toho však bohužel není ČSSD schopna. Ta umí slibovat, slibovat, slibovat. Občas má i tu drzost, že se u toho lidem směje do obličeje. Měla by dostat odplatu v podobě stejné straně mince.
