Zabije stokoruna v nemocnici, anebo nezabije, jak říká Miloš Zeman?
Prezident Zeman jen tak mimochodem při debatě s občany zkritizoval zrušení nemocničního poplatku, stokoruna denně za jídlo a postel prý nikoho – při průměrné české penzi 11 tisíc a průměrném platu 27 tisíc korun — nezabije. Ministr zdravotnictví Ludvík nesouhlasí, poplatek je podle něj asociální a pro řadu lidí likvidační. Dozvěděli jsme se něco nového, podnětného? Ne.
Debata o poplatcích ve zdravotnictví se opakuje s železnou pravidelností. Vynoří se a zase zanoří. Vláda ODS poplatky v nemocnicích zavedla, Sobotkova vláda je zrušila po verdiktu Ústavního soudu, u něhož si socialisté stěžovali. Připomeňme, že ústavním soudcům vadila stokorunová denní sazba, nikoli samotný princip spoluúčasti pacientů.
Opakují se i argumenty. Ti, kdo jsou pro placení v nemocnici, říkají, že i doma musí člověk jíst, pít, svítit, používat sprchu i WC a solidární máme být v lékařské péči, nikoli v servírování nemocničních obědů. Ti, kdo nesouhlasí, oponují, že dejme tomu senior s nízkou penzí, který leží ve špitále měsíc, musí dát tři tisíce, současně však doma nadále platí nájem, zálohy na elektřinu, topení atd.
Miloš Zeman má pravdu. Nemocniční poplatek většinu (!) lidí opravdu „nezabije“. A pro ty, které by zatížil neúnosně – a ti existují, ne že ne —, tu máme sociální systém. Miliardy, jež by z poplatků (znovu) plynuly, by zdravotní kase, a tedy i nemocnicím samozřejmě pomohly. Je přece nelogické modelovat jakoukoli veřejnou službu podle té nejslabší, nejohroženější skupiny společnosti. Znovu: pro ni je tu sociální systém, který má v nouzi chránit a chybějící peníze potřebným doplatit!
Jenže socialistům všeho druhu vyhovuje, když se vše veřejné, tedy i zdravotnictví, platí výhradně ze státního, z daní především bohatších lidí. To nejsou jejich voliči. Také pro nemocnice je pohodlnější inkasovat chybějící miliardy od státu než se starat o vybírání a vymáhání poplatků. Když chtějí víc peněz, přitlačí na politiky a stát sype. No nechtějte to!
Koneckonců i česká společnost je zvyklá na zdravotnictví „zadarmo“, veškeré argumenty o neudržitelnosti kvalitního zdravotnictví bez nějaké spoluúčasti pacientů odmítá. Má přece státního tatíčka a ten ať si peníze napíská, kde chce. Přesto: Prezident neprezident, ony dvě miliardy, jež by většina – nikoli všichni — pacientů za jídlo v nemocnicích zaplatila, by věčně hladové zdravotnictví jistě využilo!
