Pěstounská péče na přechodnou dobu
Pěstounská péče je jedním z témat, která nenechají nikoho chladným a společnost poměrně polarizují. Snad neexistuje člověk, jenž by na ni neměl názor. Zatímco jedni ji vítají z důvodu, že pobyt v rodině je pro dítě lepší než ústavní péče, druzí ji zatracují a poukazují na to, že pěstouni jsou motivováni zejména finančním ohodnocením, a může podle nich tak dojít ke stavu, kdy dítě bude deprivováno víc než v případě pobytu v ústavu.
Předně je třeba říct, že náš právní řád zná dva druhy pěstounské péče. Existuje jedna (můžeme ji nazvat jako dlouhodobou pěstounskou péči), která není časově omezená. Trvá zkrátka tak dlouho, dokud je potřeba, přesněji řečeno, dokud se nevyřeší překážka, pro niž rodiče o své dítě nemohou pečovat.
Druhým typem je pěstounská péče na přechodnou dobu, ta nesmí trvat déle než rok. Během něj má dojít buď k vyřešení problému, který vedl k nemožnosti rodičů o dítě pečovat, nebo k nalezení vhodného osvojitele či jiného způsobu péče o dítě (tím může být například i již zmiňovaná „klasická“ pěstounská péče na blíže neurčenou dobu).
Přechodní pěstouni, vedení ve zvláštní evidenci, skutečně pobírají odměnu i ve chvíli, kdy o žádné dítě fakticky nepečují. Musí ale být připraveni na to, kdykoliv dítě přijmout (pokud by tak neučinili bez závažného důvodu, byli by z evidence vyškrtnuti). Kromě toho je posuzován jejich příjem, bezdlužnost a bezúhonnost, zdravotní způsobilost a dobrá pověst v místě bydliště.
Samozřejmostí je i odborné posouzení týkající se nejen otázky, zda má konkrétní osoba předpoklady k tomu, aby krátkodobost péče zvládla. Je totiž bez diskuse, že i při pěstounské péči na přechodnou dobu mezi pěstounem a dítětem vznikne vazba, jež však jednou bude přerušena (právě z tohoto důvodu vyvstává otázka, zda je pro dítě lepší dočasný pobyt v rodině, kterou bude mít rádo, nebo ústav, jenž mu sice nemůže dát stejnou lásku a péči jako teplo rodinného krbu, ale ani ho nezraní jeho odchod z něj).
Ani pro dočasného pěstouna majícího alespoň trochu citu nemůže být taková situace jednoduchá. Je těžké vcítit se do člověka, který má dítě rád, dává mu vše, co potřebuje, a přesto musí být připraven na to, že soud nejdéle za rok rozhodne o tom, že vše končí a že on jako pěstoun musí dítě předat zpět do jeho původní (nebo případně do nové) rodiny.
Navíc se musí smířit i s tím, že prostředí, v němž takové dítě bude žít, nebude odpovídat standardům, na které u něj bylo zvyklé, a že i způsob výchovy může být diametrálně odlišný. Dočasní pěstouni zkrátka dítě jen po určitou dobu hlídají, a jakmile se tento čas naplní, musí být připraveni přijmout jiné dítě a s ním vše absolvovat znovu – vybudovat vztah, vytvořit citovou vazbu a připravit se na odchod. Možná i z toho důvodu se přechodná pěstounská péče nazývá též profesionálním pěstounstvím.
Stát poskytuje doprovázejícím organizacím, popř. orgánům sociálně právní ochrany dětí, které tímto prostřednictvím zajišťují například další vzdělávání pěstounů, psychologickou pomoc a jiné služby, příspěvek ve výši 48 000 Kč na kalendářní rok. Měsíční výše odměny pěstouna na přechodnou dobu je před zdaněním 20 000 Kč (nepatrně vyšší je v případě, kdy pěstoun pečuje o osobu závislou na péči jiné osoby). V případě dlouhodobých pěstounů a při péči o tři a více dětí stat přispívá ještě na koupi motorového vozidla.
Ideální počet přechodných pěstounů je podle ministerstva práce a sociálních věcí 500. Tohoto čísla však zatím stále nebylo dosaženo. Není se čemu divit. Zatímco se všichni zabýváme vlivem tohoto institutu na děti (o něž jde samozřejmě především), tak nějak skrytě tušíme, že zde musí být nějaký emoční dopad i na ty, kteří se o ně starají.
Být pěstoun-profesionál rozhodně není pro každého. Jejich práce není lehká, podle mě jedna z nejtěžších, které lze vykonávat. Nejen přechodným, ale všem pěstounům, kteří se pečlivě a s láskou denně starají o děti, které se ocitly v nouzi patří můj (a předpokládám, že nejen můj) upřímný dík a obdiv za to, co dělají. Dokážete si sami sebe v jejich roli představit?
Upraveno 20. 2. 2016, 16:15.
