Předseda KSČM Vojtěch Filip - ilustrační snímek.

Předseda KSČM Vojtěch Filip - ilustrační snímek. Zdroj: Yan Renelt / MAFRA / Profimedia

Povyk kolem vlády s komunisty. Exkomunisté byli ve všech kabinetech, dnes třeba Babiš či Mládek

Viliam Buchert

Velké pozdvižení v médiích a na sociálních sítích vyvolala slova premiéra Bohuslava Sobotky, který nevyloučil budoucí možnou vládu s komunisty. Proč ale ta bouře? Bývalých komunistů, a svého ideového ustrojení se někdy nezbavíte, se přece od revoluce v roce 1989 vystřídalo v našich vládách několik desítek. Exkomunisty byli dokonce premiéři – Josef Tošovský, Miloš Zeman, Jan Fischer i Jiří Rusnok (ten „jenom“ kandidát na vstup). Z dnešní vlády byli v totalitní KSČ Andrej Babiš či odstupující Jan Mládek. Je snad maskovaný komunista lepší než nemaskovaný?

Podrobný rozbor důvodů, proč byli někteří politici před revolucí členy nebo kandidáty totalitní komunistické strany, je prací pro historiky. Někteří otevřeně podporovali režim, který byl zločinný. Někdo byl vyložený kariérista (jako expremiér Tošovský), jiný ze strany vystoupil po roce 1968 na protest proti ruské okupaci (jako prezident Zeman). Část bývalých komunistů dokonce přešla na druhou stranu, do disentu a statečně bojovala proti totalitě.

Jak jinak, všemu se vymyká šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Ten byl kandidátem bolševické strany od roku 1978 a od roku 1980 členem. Ke vstupu ho podle jeho vlastních slov „donutila“ jeho maminka, aby uspěl v kariéře. No…

V komunistické straně byl také končící ministr obchodu a průmyslu Jan Mládek. Šéf diplomacie Lubomír Zaorálek zase před revolucí přímo pracoval pro Československou socialistickou stranu, jež byla pouhou loutkou v rukách tehdy vládnoucích komunistů. U „socialistů“ byl i expremiér Jiří Paroubek.

Bývalí komunisté ale působili také v pravicových vládách Václava Klause (ministři Kočárník, Dlouhý, Stráský, Šedivý) a další členové těchto kabinetů byli před revolucí u „lidovců“, což byla pouze tolerovaná odnož totalitního režimu.

Mnoho exkomunistů sedělo také v kabinetu Miloše Zemana v letech 1998 až 2002. Například Grégr (toho komunisté ale sami vyloučili a byl dokonce vězněn), Mertlík, Bureš, Císař, Fišer, Dostál, Grulich, Schling, Tvrdík. Současně zde působili i disidenti Jaroslav Bašta či Pavel Rychetský.

Od revoluce sice uplynulo více než 27 let, ale někteří exkomunisté se ve vládách pořád objevují. Část veřejnosti to vytrvale kritizuje, většině lidí je to ovšem ukradené. Minulost nás proto pořád dobíhá. Že o možné přímé vládní spolupráci hovoří Bohuslav Sobotka je ale zoufalost a důkaz toho, že ČSSD si neumí poradit především s Andrejem Babišem. A také sama se sebou, proto začala vyhrožovat „komunisty“. Těmi skutečnými, kteří si hoví v kapitalistickém parlamentu, ale pořád by chtěli neustále krachující socialismus.

Dovolím si panu premiérovi Sobotkovi nabídnout jeden důkaz toho, že říká o možné vládě s komunistickou stranou naprostý nesmysl. Komunisté jsou proti členství v NATO. Skutečně chce být s nimi ČSSD ve vládě na celostátní úrovni? To by byla za současné bezpečnostní situace světa pro Česko sebevražda. Pokud ji chtějí pan Sobotka a jeho strana spáchat, jak je libo. Voliči by jim u toho asistovat ale neměli. To přesto nezabrání tomu, aby se nějaký ten exkomunista ve vládě dál neobjevoval.

V 90. letech koloval Českem vtip, který bohužel často nebyl vtipem a platí dodnes: „Koho budeš volit? Komunisty. No jasně, ale z které strany?“