Klaus i Zeman vládli svým stranám železnou rukou, proti Babišovi však byli úplní břídilové
Víkendový volební sněm vládního hnutí ANO byl posledním setkáním svého druhu, na němž se ještě jakž takž zachovalo zdání demokracie. Příště už se podobná setkání konat nemusejí. Byla by to ztráta času. Stačí, když korunní princ hnutí Jaroslav Faltýnek e-mailem rozešle všem zainteresovaným pokyny a instrukce Andreje Babiše. A běda tomu, kdo si to neotevře a do tří hodin nezašle potvrzení o přijetí zprávy a závazku příkaz splnit!
Některé změny ve stanovách ANO nás v čase vracejí nazpět hluboko do 20. století. Například staronový šéf hnutí Andrej Babiš získal neomezenou pravomoc škrtat jména na volebních kandidátkách hnutí, libovolná jména doplňovat nebo pořadím kandidátů svévolně hýbat. Nikomu to nebude muset vysvětlovat. A lze i předpokládat, že nikdo se ho ani na to ptát nebude. Ostatně i během stranického sletu nikdo z delegátů nesebral odvahu vznést na svého předsedu byť alespoň symbolický dotaz.
Podtrženo sečteno, Andrej Babiš získal o víkendu nad hnutím absolutní kontrolu i de jure, což už snad konečně vyvrátilo i poslední pochybnosti těch, kteří stále nechtěli uvěřit, že ANO a Andrej Babiš jedno jest. Nyní už nepůjde remcat, rebelovat či odmlouvat. Každý, kdo se postaví byť i jen na malý odpor proti vůli svého lídra, si může sbalit kufr a táhnout ke všem čertům. A v pekle se ještě třást, jestli někde ve spřízněném tisku na něj nevyplave něco ošklivého.
Jistě, v politické straně by měl být pořádek. Příliš volná ruka vede k rebelii a při existenci křehkých vlád může kdejaký nazdárek svými vrtochy shodit vládu. Ale nově nastavená pravidla v ANO už jsou přespříliš. Takto tvrdě své strany ODS a ČSSD v 90. letech minulého století neovládali ani Václav Klaus či Miloš Zeman a že ti, panečku, měli dost železnou ruku a se svými kritiky se příliš nepárali.
Šéfové ANO tvrdí, že změny stanov přišly na základě iniciativy zdola. Chtěl bych vidět radostné tváře těch lidí, kteří se pod něco takového podepsali. Buďto byli smyslů zbaveni anebo už se (za odměnu) viděli v parlamentu nebo nějakém lukrativním státním úřadu. Zeptat se jich na to už ale nepůjde, protože každý už se bude bát jen pípnout. Ale jejich závazek je již trvalý. Pokud v dalších letech nebudou držet „hubu a krok“, skončí. Ostatně už i ANO má pár lidí, kteří byli hozeni přes palubu a nebo už jsou neseni k pomyslnému zábradlí.
Je jen otázkou, zda Andrej Babiš přistoupí ještě před volbami do sněmovny k jednomu pradávnému opatření z dob první republiky. (Jen se divím, že mu ho víkendový sněm už neschválil, jaká nedbalost!). Šlo o takzvanou „bianko rezignaci“, kterou zákonodárci podepisovali při svém zvolení do sněmovny a tyto rezignace byly uloženy na partajních sekretariátech. Když poslanec nechtěl držet názorovou linii svého šéfa a dovolil si hlasovat jinak, byl okamžitě odejit.
Nyní již i voliči vědí, jak to bude chodit ve straně, která má podle všeho našlápnuto k volebnímu vítězství. Třeba to bude mnoha lidem imponovat a dají ANO hlas právě kvůli tomu. Je jen otázka, zda je to tak správně. Dané opatření totiž může přinést i efekt zcela odlišný. Do služeb tohoto hnutí se budou drát jen ti, kteří nemají vlastní názor, nechají si poroučet, vlastní myšlení je bolí a pro svůj prospěch odhlasují cokoliv. No a ti schopní s vlastním názorem raději odejdou pryč. Budou vědět, že už tam jsou jaksi navíc a bylo by stejně jen otázkou času, kdy by je škrt předsedovy propisky jednou provždy vyřadil ze hry.
