Nová politická hra? Plivni si na svého operátora
Z průběhu posledních dnů se zdá, že žebříček největších nepřátel společnosti má nového lídra – mobilní operátory. Politik, který si za veřejného potlesku v posledních dnech nekopl do mobilního operátora, jako by nebyl.
Vždyť je přeci levné volání ve veřejném zájmu, není-liž pravda? Vždyť jsou přeci miliardové zisky nemravné, že ano? Větší hlouposti by člověk jen těžko pohledal.
Mobilní operátoři poskytují své služby v jednom z nejregulovanějších odvětví ekonomiky, v němž je výsledný stav fungování interakce mezi nabídkou a poptávkou dán hlavně kvalitou regulace. V případě České republiky jako obvykle spíše nekvalitou regulace.
Řada expertů dlouhodobě dochází k závěru že „hlavní konstruktér“, Český telekomunikační úřad, již několik let selhává. Cenotvorba operátorů není dílem satana, ale „pouze“ respektuje nákladovou strukturu služeb i požadavky vlastníků na návratnost investic. A chyba jde za regulátorem trhu, nikoliv za subjekty, které se logicky přizpůsobují jeho selhávání.
Neviditelné náklady
Je to velmi jednoduché: Mobilní operátor se totiž rozhoduje stejně jako majitel stánku s pivem na hudebním festivalu. Ten zaplatí pronájem prodejního místa, vybuduje si na něm prodejní stánek, najme si pomocníka-brigádníka, nakoupí zboží, pořídí si terminál na elektronickou evidenci tržeb (sic!) a propočítá si, kolik by mu měl celý projekt ideálně vydělat, aby do něj „šel“.
Kdyby neinvestoval čas a peníze na festivalu, mohl by pomáhat kamarádovi například ve stavební firmě a za týden by si vydělal 5 tisíc čistého – na festivalu tedy chce logicky víc! Majitel stánku pak všechny tyto náklady napočítá do svých cen a rozpočítá na jedno pivo, které adekvátně nacení.
Bohužel, mnohé z těchto nákladů jsou pro zákazníka v podstatě neviditelné a mnohé dokonce nepředstavitelné. Ve frontě na pivo tak může čekající zákazník snadno nabýt dojmu, že majitel stánku je podvodník, vydřiduch a nelida, kterému přece nic nebrání, krom jeho lakoty, aby okamžitě zlevnil.
Proč zákazník neodejde, když se mu nechce platit „předražené“ pivo toho lakoty? Tak zas se mu neplatit úplně nechce. Pivo si koupí a s chutí jej vypije.
Ale samozřejmě má pocit, že by mohlo být levnější. Tento pocit je bezmezný a zákazník by jej po nějaké době získal, i kdybychom mu za konzumaci piva prodávající platil – přeci jenom by mu mohl zaplatit o trochu navíc.
Ovoce šťavňatější
Podobné přemýšlení je charakteristické pro většinu spotřebitelských rozhodnutí, která děláme. Nevíme nic o výši nákladů prodávajícího ani o nákladové struktuře, nevíme, jakým byrokratickým peklem musí prodávající procházet, v jaké nejistotě se pohybuje, nevíme, kolik stojí pronájem místa, kde nakupujeme. Co ale „víme“ s určitostí je, že zboží by mohlo být o trochu levnější. Rohlík o trochu křupavější. Ovoce o trochu šťavnatější. A chilli o trochu pálivější…
Jenže nežijeme v království, kde létají pečení holubi rovnou do úst. Mobilní operátoři na vlastní náklady vybudovali mobilní sítě, přes které každou minutou propojují miliony Čechů. Hovořit s rodinou, kamarády či obchodními partnery či stahovat data rychlostí přesahující před lety vůbec představitelné nikdy nebylo tak snadné a levné jako dnes.
A věřte, že kvalita služeb je v porovnání s mnohými zahraničními zeměmi, na které tuzemští stěžovatelé často poukazují bez adekvátní zkušenosti, vysoce nadprůměrná. Myslete na to, až budete příště nadávat na svého operátora a až budete volit ty, kteří vám slíbí všechno levnější.
