Andrej Babiš si brousí zuby na ústavu
České ústavě bude napřesrok pětadvacet let. S blížícím se výročím evidentně roste apetit politiků opravit zákon, který potvrzuje vznik a trvání státu. Jako by stáří ústavy samo o sobě bylo důvodem k inovacím.
Jedni ji chtějí měnit salámovou metodou, Andrej Babiš by ji rád rovnou od základu přepsal. Tak si to řekněme rovnou. Ústava by se neměla měnit podle momentálních nálad − ani veřejnosti, ani politiků. A už vůbec ne podle přání jakéhokoli vítěze voleb tak, aby mohl celý ústavní systém přešít sobě na míru.
Stačí se podívat na Maďarsko či Polsko, abychom viděli, k čemu taková možnost vede. Ústavu a Listinu základních práv a svobod máme právě proto, aby politici-zákonodárci neměli absolutní volnost.
Dosud platilo, a shodovali se na tom experti na ústavní právo s většinou partají zastoupených v obou komorách parlamentu, že česká ústava zásadní revizi nepotřebuje. Tedy že není potřeba měnit principy, na nichž stojí, maximálně by stálo za to vyplnit některé mezery. Viz třeba zákon o referendu. Ani drobnější zásahy by přitom neměly být hurá akcemi, ale měly by následovat po hlubší diskuzi. Nynější opatrnost by ovšem v příštím volebním období mohla vzít rychle zasvé.
Atak, který podnikl na ústavu na víkendovém sněmu hnutí ANO Andrej Babiš, je varující. Zvlášť čitelný je jeho frontální útok na horní komoru parlamentu. Nejvyšší anoista už dlouho říká, že „z hlediska legislativního procesu by to bez Senátu šlo určitě rychleji“. Určitě. Především by nejspíš šel rychle změnit volební systém.
Na změnu ústavního systému cílí i další jeho záměry, například redukce počtu poslanců na 101. Vzpomeňme na rok 2000, kdy strany opoziční smlouvy disponovaly v Poslanecké sněmovně ústavní většinou a chtěly měnit volební zákon. V Senátu potřebné hlasy neměly. A to dalo šanci Ústavnímu soudu, aby zamýšlenou reformu zrušil.
Obdobná situace by se mohla opakovat po letošních volbách. Babiš chce vládnout ve většinovém systému a může se stát, že spolu s některým z budoucích koaličních spojenců na ústavní většinu v dolní komoře parlamentu dosáhne. V Senátu jí ale disponovat nebude, takže ten opět může zafungovat jako pojistka.
Pro většinu voličů je ústava abstraktní věc a bez urážky – myslí si, že by se bez ní klidně obešli. Někteří z těch informovanějších jsou zase přesvědčeni, že na novou ústavu by měla mít nárok každá nová generace. Ústava je ale kotvou principů a hodnot. A pojmovým znakem principů a hodnot zase je, že jsou prověřeny časem.
Ústava definuje pravidla a vymezuje prostor, na kterém je možné se pohybovat. Představuje také ochranu před extremistickými a populistickými návrhy, které by ohrožovaly český demokratický systém. Zaručuje, že jsme svobodná země, a tím se lišíme od zemí, ze kterých je nutné před nesvobodou utéct. Pokud by se ústava měla měnit podle momentálních politických nálad, přesně tohle všechno lehce ztratíme.