Smutný dopis o EET, na který nejde najít odpověď
Na každý mail, který není sprostý, odpovím. Ten, na který odpovídám tímto textem, mi ale natolik sevřel útroby, že s ním chci seznámit čtenáře. Především proto, aby se veřejně omluvil, že neznám řešení nastoleného problému, a mám stejný strach jako anonymní pisatel tohoto textu.
Před pár dny mi přistál na stole v redakční poště list, který ve mě vyvolal hlubokou depresi a spoustu otazníků. Co v něm bylo psáno?
„Dobrý den, obracím se na Vás, protože vím, že vaše noviny nepatří panu Babišovi. Jde o to, že nevím kam se mám obrátit s tím, že nesouhlasím , aby na účtence EET bylo moje rodné číslo. Jsem malý živnostník, DIČ mi byl přidělen finanční správou. Obrátila jsem se na Úřad pro ochranu osobních údajů, kde mi bylo sděleno, že to správné není, ale že je to zákon. Na finanční správě mi řekli, že je to v pořádku, prý takový je systém. Od 15 let poslouchám „nedávej nikomu rodné číslo" a od 1. března ho budu rozdávat na počkání? Nevím kam napsat panu Babišovi, ale věřím, že by měl nějaký argument jako vždy na všechno. Že se to zneužít nedá, že rodné číslo nestačí k podvodům. Ale na netu je již o lidech tolik informací, že teď už stačí jen to rodné číslo přiřadit.
Mám číslo Reflexu s panem Babišem, tak jestli toto není téma alespoň na jednu stranu? To že mi stát nařídí EET beru, ale to že mi stát nařídí dávat moje rodné číslo? NEBERU! Myslím si, že rodné číslo je něco jako spodní prádlo, intimní a také ho nedáte každému. JAKO OBYČEJNÉMU OBČANOVI, CO ŽIJE V DEMOKRATICKÉM STÁTĚ SE MI TO PROSTĚ NELÍBÍ!
Člověk je ovce, je součástí systému a zákony se musí dodržovat. To chápu - ale když jsou ty zákony nelogické a špatné, tak by se s tím něco mělo dělat! A kdo jiný než noviny by měl informovat veřejnost, že je něco špatné?
Ani nevím, zda tohle bude někdo číst, a zda to vůbec bude někoho zajímat. Děkuji a omlouvám se, že píši anonymně, ale já už nějak nevěřím nikomu a ničemu, snad jen v Boha. Protože ten se snad nedá koupit."
Takže - samozřejmě že ten dopis čteme a že nás zajímá. To však neznamená, že máme řešení. Abych se vážené pisatelce přiznal, já mám také strach. Já také chápu EET jako jeden ze symbolů zásadního úbytku svobody, který pod vedením soudruha Babiše nastal. Já také chápu zveřejňovaní rodného čísla na účtence jako faul - ale jsem si naprosto jist, že je to nejen panu Babišovi, ale celé naší podařené „vládě lidu“ úplně fuk.
A aby toho nebylo dost - úplně největší strach na mne padl po dočtení dopisu, když jsem zjistil, že je anonymní. Pisatelka už zase má strach se podepsat, už zase má obyčejná ženská s nějakou malou řemeslnou provozovnou strach podškrábnout se pod své nářky, aby neměla nepříjemnosti s vrchností. Už zas se bojíme, už zase si dáváme pozor na hubu, už zase je to skoro jako za normalizace. Je to zákonité - Babiš, hlavní trendmaker současnosti, je dítětem normalizace stejně jako Michal David. Ale to, že je ten proces zákonitý, neznamená, že není děsivý a nesmírně ohrožující pro celou demokracii.
