Nástup nového diktátora a ticho kolem toho pána?
Přítel, jehož názorů si velice vážím a respektuji je, napsal dopis adresovaný mně, Daliboru Balšínkovi (Echo24.cz) a Pavlu Šafrovi (Forum24.cz). Mimo jiné: „Píšu Vám třem, protože Vaše média čtu a protože mě ten docela razantní a nikým nebrzděný nástup nového Mussoliniho/Hitlera už opravdu štve."
A můj přítel pokračuje: „Píšu Vám proto, že slova některých o nové Severní Koreji v centru Evropy nepovažuji za mimoňská. Píšu Vám třem také proto, že o něm pořád píšete, ačkoli všichni dobře víte, že pro něho a jeho nekonečné zdroje peněz jsou i Vaše ,negativní‘ reklama a komunikace vítané. Píšu Vám s tím, že mám na srdci jen jednu zásadní a samozřejmě nedemokratickou a neobjektivní (z hlediska slušného novináře) prosbu: NEPIŠTE O NĚM! IGNORUJTE HO! Zkusme toho pána zastavit, nebo alespoň omezit nedemokraticky. On si na nás servítky nebere, nezná hranic a já mám velkou obavu, že si ty servítky nebude brát čím dál víc.“
Pamatuji si příběh z první polské fotbalové ligy, starý asi dvacet let. Tamním médiím připadalo zákulisí vrcholového fotbalu tak prohnilé a zkorumpované, a to včetně některých výsledků, že učinila mimořádnou dohodu a noviny nenapsaly ani řádku a televize neodvysílaly ani vteřinu o výsledcích posledního kola. Ani nevím, jestli tato akce vedla k očistě polského fotbalu, nebo ne, jen si pamatuji, že mě vedla k přemýšlení, zda by bylo možné dosáhnout nějaké průřezové dohody mezi českými médii, aby společně ignorovala nějaký patologický politický jev, případně politika, který jej reprezentuje.
Třeba blahé paměti Miroslava Sládka, jenž byl přímo živ z negativní mediální reklamy. Nikdy k ničemu takovému samozřejmě nedošlo. Naopak: Sládek se nakonec odkopal sám, když na něj prasklo (napsalo a odvysílalo), že zneužil stranických peněz k osobnímu prospěchu.
Doba ovšem pokročila. Kam se hrabe kraválista Sládek se svými ušmudlanými milióny? Výše zmíněnému nejmenovanému pánovi můžete doložit cokoliv ošklivého z jeho minulosti i současnosti, popsat na stozích papírů, že jeho gigantický podnikatelský, mediální a politický konflikt zájmů ohrožuje českou demokracii, a nic.
Veřejnost zůstává hluchá a slepá, případně úplně fascinovaná člověkem s absolutní vůlí k moci. Nebo jej považuje za menší zlo než klasickou parlamentní demokracii. Pravda a lež jsou morální kategorie pro něj dobré tak akorát do pohádek pro malé děti. Zneužívání veřejných peněz, pohrdání jiným názorem, kriminalizace celých sociálních vrstev – popularitou onoho pána nepohne nic ani o desetinu preferenčního bodu. Nakonec je to vždy on, kdo nastoluje veřejnou agendu a vůči komu se, ať chce, nebo ne, zbytek politické scény i médií vymezuje.
Milý příteli, bylo by krásné, kdyby ten pán zmizel z veřejného prostoru a nevypadával na nás ze stránek novin nebo časopisů, které sledujeme a máme je třeba i rádi. Jenže společnou dohodou napříč médii – jakkoli hypotetickou a prakticky těžko proveditelnou – bychom paradoxně dokázali pravý opak. Takoví lidé jako on totiž umějí jako málokdo ublíženě kňučet, stěžovat si a žalovat na všechny, kdo jim ubližují třeba jen tím, že o jejich pomatených představách o lepším životě ve světě, který připomíná jejich pásovou výrobu párků bez masa, prostě budou mlčet.
Koneckonců – manipulativně a řízeně o něčem nebo někom psát, či nepsat? To ať si nechají jako metodu práce média onoho pána.
