Merkelová to nevydržela, jede rychle za Trumpem do Ameriky. Uvidíme překvapivou lásku?
Mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou to podle médií jiskří. Vyměnili si několik nepříliš přátelských vzkazů, ale to je podle všeho jen součást politické hry. Ve skutečnosti se obě velmoci potřebují, chtějí být nadále spojenci a již brzy můžeme vidět kancléřku a vládce Bílého domu v symbolickém objetí. Merkelová bude ve Washingtonu na návštěvě již 14. března.
Trump označil v rozhovoru pro britský deník The Times pozvaní, které adresovala Merkelová i nelegálním uprchlíkům v roce 2015, za „katastrofální chybu“. Ovšem americký prezident vždy v případě uprchlíků odmítá jen ty nelegální, protože u některých může existovat podezření, zda nespolupracují s islamisty nebo nejrůznějšími mafiemi. Média pak v podstatě pominula, že Trump ve stejném rozhovoru označil německou kancléřku za „zdaleka nejdůležitějšího evropského politika“. A o to ve skutečnosti jde.
Ostatně s ní hovořil telefonicky hned druhý den po svém zvolení, zatím s francouzským prezidentem Hollandem, Vladimirem Putinem či čínským vůdcem až dny následující.
Pro Česko je důležité, že USA a Německo jsou pořád spojenci, i když Trump a Merkelová se zcela jistě nedomluví na stejném přístupu k migraci či globálnímu oteplování (Trump ale přes všechny předpovědi nevetoval klimatickou dohodu z Paříže). Jenže na přístupu k migrantům se kancléřka už nedomluví ani s většinou Němců, protože americký prezident má v tomto případě jednoduše k pravdě daleko blíže.
Ještě významnější pro nás je, že tlak Trumpa poměrně velmi rychle přiměl Německo, aby začalo zcela vážně uvažovat o tom, že konečně začne plnit své závazky vůči NATO. Zatím slíbená 2 procenta HDP na obranu nedává ani tato jedna z nejbohatších zemí světa. Merkelová už slíbila, že se v tomto směru „polepší“. A opět – blíže k pravdě je v případě Severoatlantické aliance americký prezident. Někdy pacifistický přístup Německa k ozbrojeným konfliktům je NATO v současnosti k ničemu.
Merkelová za Trumpem pospíchá i ze dvou dalších důvodů. Čekají ji doma na podzim volby a oproti minulým letům není její postavení tak silné. Potřebuje se tedy před voliči prezentovat jako jedna z vůdkyní světa.
K tomu ji poslouží i to, že Německo letos předseda skupině nejvlivnějších států G20 a uspořádá 7. a 8. července summit této organizace v Hamburku. Tam přijede i Trump a Merkelová s ním nemůže být na nože. To by ji i doma oslabovalo. Proto musí existovat nějaké přísliby a dohody, že obě velmoci budou dál úzce spolupracovat a zůstávají spojenci. Stane se.
Dovolím si odhadnout, že při návštěvě Merkelové ve Washingtonu sice zazní některé rozdílné názory, ale jako celek uvidíme až překvapivou blízkost. Kancléřka i Trump dobře ví, že jinak to nejde. Když se k tomu přihodí nějaké investice v obou zemích, uvidíme i překvapivé úsměvy. Protože politika to je často i hra pro kamery, přestože v zákulisí se děje něco naprosto jiného.
Ostatně americký prezident má k Německu hodně blízko. Jeho dědeček Frederic Trump (původním jménem Friedrich Trump) se narodil v malé vinařské obci Kallstadt, v dnešní německé spolkové zemi Porýní-Falc. Byl to emigrant z Evropy. Ale legální.
