Jak jsem se nezastal opilého strážníka
Práce v Reflexu někdy přináší tak bizarní lidské situace, že by v románě vypadaly jako zcela nevěrohodné. Nyní se na náš časopis obrátil městský strážník, který ve rvačce zastřelil soupeře, abychom se ho zastali proti nespravedlivému rozsudku, který nám neukáže.
Do redakce nám napsal pan Pavel Koblížek, městský policista, který byl loni na podzim odsouzen k patnácti letům vězení. Jde o známou causu, kdy se ve Vysokém Mýtu městský policista v civilu (mimo službu), ale se střelnou zbraní a pod vlivem alkoholu pokoušel dostat na diskotéku. Po krátkém konfliktu, kdy tam pana Koblížka nechtěli pustit, jeden z jeho doprovodu, jeho bratr, stříkl do budovy slzotvorný plyn. Pak se parta vydala pryč. Za nimi za chvíli, kdy už byl před diskotékou pan Koblížek sám, vyběhli tři muži z rodiny provozovatele diskotéky a došlo ke konfliktu. Pan Koblížek, který viděl blížit se ty tři muže s nepřátelskými úmysly, vystřelil varovný výstřel, pak ale došlo ke kontaktu – a on vystřelil „do živého“. Jednoho z aktérů incidentu zastřelil, druhého vážně zranil. Soudili ho, nejprve plně zbavili obžaloby, že šlo o nutnou obranu, stát se odvolal, soud věc znovu projednal a dal mu podmínku dva roky za neúmyslné zabití. Stát se znovu odvolal a Vrchní soud v Praze jej nakonec odsoudil za vraždu na patnáct let. Což se pochopitelně panu Koblížkovi nelíbí a žádá proti tomu rozsudku mediální podporu.
Ke cause si zřídil web, kde jsou dokumenty, znalecké posudky a jeden starší rozsudek. Causa mne zaujala, prostudoval jsem všechny vystavené podklady i otevřené zdroje (média o případu hodně psala) a zjistil, že to stojí za pozornost. Všechny soudy a posudky se totiž shodly v tom, že střely, které zasáhly poškozené, byly vypáleny z bezprostřední blízkosti. Jak by je mohl střelit tak zblízka, kdyby na něj neútočili? Jak se k němu ti muži dostali na kontakt – jedna ze střel byla vypálena z kontaktní vzdálenosti?
Zavolal jsem panu Koblížkovi, on mne odkázal na svého kamaráda, který sice není právník, ale s causou mu pomáhá a má všechny dokumenty, a já jsem se s tím kamarádem spojil. „Chybí mi už jen ten poslední rozsudek, který pana Koblížka uznal vinným z vraždy, jinak mám podklady prostudované. Můžete mi ten rozsudek poslat?“ Nebudu vás napínat: Kamarád pana Koblížka mi po chvíli různých povídaček sdělil, že nikoliv. Že mi ho musí vysvětlit. Zavolal jsem tedy panu Koblížkovi, ať mi ten rozsudek pošle on, že jeho kamarádovi hrabe, a po chvíli přišla SMS: „Věřte, že není vůbec žádný problém poslat rozsudek, ale já potřebuji opravdu, aby se pravda dostala na světlo. Dostanete, co potřebujete, analýzu výpovědí svědků, veškeré rozpory, znalecké posudky, které vrchní soud úmyslně zamlčel a krajský soud z nich vycházel. Špatných senzací kolem mě už bylo dost. Proto nabízím osobní kontakt s člověkem, který je v tom orientován nejlépe. Četli jsme o vás, ale nikdy osobně neviděli. Taky byste jen tak po telefonu nikomu nevěřil.“ Jasně, pan bývalý strážník nejprve prosí o pomoc a pak mne bude kádrovat, zda mi věří. A ten rozsudek, na který si stěžuje, samozřejmě nepošle, jen mne odkáže na svého kamaráda, který asi má potřebu se nakrucovat před nějakým novinářem a vykládat mu své hypotézy. Odpověděl jsem tedy lakonicky, že potřebuji ten rozsudek, a milý pan Koblížek se již neuráčil ozvat.
Musím přiznat, že za víc jak čtvrt století v Reflexu jsem se s takovou drzostí nesetkal. Lidé se mne pokoušeli podplatit, obelhat, zastrašit, všechno možné, ale aby po mně někdo chtěl napadnout rozsudek, který mi neukáže?! A tak mi vrtá hlavou myšlenka: Jak může být někdo tak neuvěřitelně blbý, že rozesílá do médií hromadný spam, aby se ho ta média zastala proti nespravedlivému rozsudku, a zároveň těm médiím ten rozsudek tají? Je opravdu realita lidské hlouposti tak nemilosrdná, nebo si ze mne a dalších médií pan Koblížek se svým kamarádem dělají nějakou těžko pochopitelnou srandu?
