Většina českých politiků nehájí národní zájmy, začíná to u Sobotky. Zde je 5 velkých současných selhání
Bohuslav Sobotka se snažil v pátek na brněnském sjezdu ČSSD hovořit rázně a daleko hlasitěji, než je obvyklé. V ten den měl být ale český premiér na summitu EU v Bruselu, kde se hovořilo o zcela zásadních návrzích, jakým směrem se bude dál ubírat Evropská unie. Místo toho dal Sobotka přednost domácímu politikaření. Není to ale jediný případ, kdy naši politici nehájí české národní zájmy. Podívejme se na jejich 5 velkých selhání.
1. Sobotka odjel z důležitého summitu
Premiér Sobotka se nechal v pátek v Bruselu zastupovat slovenským předsedou vlády Robertem Ficem. Přitom na summitu se nejednalo o ničem menším, než o tom, zda se EU bude dál vyvíjet a integrovat v různých rychlostech. V překladu: Německo a Francie za podpory Itálie a Španělska chtějí odsoudit některé země, včetně České republiky, do druhořadé role. Ne, že by to tak nebylo někdy i dnes, ale tlak na opětovné „rozdělení“ Evropy pořád sílí. Místo toho, aby Sobotka bouchal do stolu v Bruselu, protože jde o hájení národních zájmů prvořadého významu, natřásá se před spolustraníky v Brně. Přitom věc spěchá – deklaraci k tomu, jak bude EU vypadat v blízké budoucnosti, má přijmout další summit již 25. března v Římě.
2. Potraviny nestejné kvality
Za nestoudné se dá označit i přístup většiny českých politiků k tolik diskutovanému problému nestejné kvality stejně vypadajících potravin od jednoho výrobce pro zákazníky na Západě a na Východě. Celá léta se o tom ví, celá léta se o tom hovoří, ale nic se v tom neděje. Nic se pro české zákazníky nemění. Tanečky, které předvádí ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL), jsou směšné, protože je ve funkci více než 3 roky. Zastupuje u toho ministr více různé lobby, nebo voliče? Zcela absurdní jsou pak k tomu připomínky opozičního poslance Petra Bendla (ODS). Ten se tváří, že je něco v nepořádku a že vláda nekoná. Přitom on sám byl ministrem zemědělství mezi říjnem 2011 až červencem 2013. Ten problém existoval už tehdy, takže Bendl by měl mlčet v koutku, protože také s ním nijak nepohnul.
3. Neplníme závazky k NATO
Doslova za tragédii se dá označit neplnění některých našich závazků vůči Severoatlantické alianci. Slíbená 2 procenta na obranu
nedáváme už od roku 2006. A když se bude do rozpočtu přidávat současným tempem, závazek nenaplníme ani za dalších deset let. Pokud se něco zásadního nestane. V tomto směru selhaly všechny strany bez rozdílu, levicové, pravicové i ty nedefinovatelné (například Babišovo ANO). To vše se odehrává v době, kdy se svět otřásá pod náporem islamistů, teroristů a velkých vln migrace. Pozoruhodné je, že se ani nikdo nechystá k rozhodným krokům, abychom své závazky k NATO začali plnit co nejrychleji.
4. Podlézání Číně a Rusku
Že máme mít co nejlepší obchodní vztahy s Ruskem a Čínou, by mělo být nezpochybnitelné. V tomto směru je potřeba usilovně pracovat a vytvářet nové a lepší možnosti pro všechny zainteresované strany. Je ale nechutné, když u toho někteří čeští politici (v tomto případě vynikají komunisté, ČSSD a často i prezident Miloš Zeman) ohýbají pravdu všemožným způsobem. Putinovské Rusko, a v případě Číny to platí ještě daleko více, nejsou demokratické státy, na tom lepší obchod a miliardy dolarů investic nic nezmění. Čína okupuje Tibet a Tchaj-wan je demokratický a regulérně nezávislý stát, ne, že ne. Putin anektoval Krym, podněcuje válku na Ukrajině a potlačuje lidská práva ve své zemi. Pokud to někteří politici nevidí a nechtějí vidět, je to jejich věc, ale neměli by se u toho blamovat fatálními nesmysly, kterými chtějí oblouznit českou veřejnost.
5. Spojenci? Británie, Trump, Orbán…
Česká republika je středně velkou evropskou zemí, která si chtě nechtě musí hledat spojence, aby prosadila své národní zájmy. Jistě, Německo bude vždy našim největším ekonomickým partnerem, máme s ním mít co nejlepší vztahy, ale Berlín hraje v úplně jiné lize. Navíc představy Němců o nekonečné integraci v EU jsou pro nás v podstatě zhoubné. Daleko rozumněji zní názory Velké Británie, která Evropskou unii opouští. Měli bychom mít blíže i k Donaldu Trumpovi, protože jeho pojetí světa nám nebude na škodu. Část elit, médií a politiků by také měla konečně opustit proradnou kritiku maďarského premiéra Viktora Orbána či polské vlády. Je například zcela nepochopitelné, že premiér Sobotka a ministerstvo zahraničí vedené Lubomírem Zaorálkem souhlasí s tím, aby byl Polák Donald Tusk opět šéfem Evropské rady (něco jako neexistující evropský prezident). Je to zrada na polské vládě, která byla proti. Pokud to chceme dělat skutečně takto, nečekejme žádnou lásku z druhé strany. Navíc je to ostuda.
A tak by se dalo v „nehájení“ českých národních zájmů pokračovat dál.
