Jsme tolerantní země. Coming out Šlechtové nikoho nezajímá
Česká republika prošla jedním z levelů testu občanské tolerance na jedničku. Poprvé v dějinách se ministr v činné službě přiznal k homosexuální orientaci. Zpráva proběhla medii bez jakéhokoliv většího zájmu, nestala se tématem dne, a nikoho nezajímá. Už jsme v Evropě.
Jakožto asimilovaný Žid se plně identifikuju s českým národem, jeho kulturou, a jsem český vlastenec. Záleží mi na tom, aby naše země vzkvétala, mám ji a její jazyk nemírně rád a chtěl bych, aby naši spoluobčané byli openminded a aby ve společnosti nevznikala maloměšťácká zášť. Minulý týden prošla Česká republika zátěžovým testem tolerance, a obstála na výbornou.
Paní ministryně Karla Šlechtová, delegovaná (jako nečlenka hnutí) za ANO, provedla v pátek první comming out homosexuální orientace v české politice. Média o tom samozřejmě poreferovala, ale bez jakéhokoliv náznaku bulvárnosti. Prostě jako kdyby referovala o tom, že paní ministryně chová činčilu. Na plese Queer Ball, plese homosexuální komunity v Praze, sdělila paní ministryně moderátorovi Hejlíkovi: „S panem Hejlíkem jsme měli takovou řeč, kdy mi říkal, že členové té komunity jsou hodní, nevyčítaví, a ukazoval nám tu onu komunitu. Tak jsem si mu dovolila připomenout: Vy ale mluvíte i k mé komunitě.“ Citoval ji - tak jako teď já, bez sebemenšího náznaku jakéhokoliv bulvárního zájmu, natož pohoršení - například Blesk. Zprávička proletěla médii jako úplná banalita, a už v neděli, kde byla paní Šlechtová v Otázkách Václava Moravce, byla novinka, kterou zvěřejnila, úplně zapomenuta a vůbec se neobjevila v diskusi.
Předesílám: Já sám takovou zprávu taky nepovažuji za něco zajímavého a také mne nepohoršuje - ale moc mne těší, že podobně tolerantní postoj zjevně zaujímá zdrcující většina našich spoluobčanů. Pod každým článkem o domácích porodech v diskusi na webu najdu desítky, někdy i stovky pohoršených postů. Ať už od domarodiček, tak od odpůrců domácích podvodů. V diskusích o Šlechtové coming outu napříč českým Internetem najdeme občas údiv (typu „Tyjo fakt?“), občas dokonce i radost, že to má naše země za sebou (typu „Konečně už vyoutovat nějakej papaláš“), ale nenašel jsem - ke své obrovské radosti - žádné pohoršené, moralistní a odsuzující bláboly proti homosexuálům. A jsem na své spoluobčany - Čechy původu nejen židovského - opravdu hrdý. Přes obvyklé nadávání na českou malost česká veřejnost v praxi projevila, že je demokratická, otevřená a tolerantní. Děkuji, a jsem proto na naši zemi ještě o kousek víc hrdý!
