Je to už na revoluci? Summit EU v Římě byl blamáží, politici jen zopakovali své bláboly
Třeba premiér Sobotka, kancléřka Merkelová či předseda Evropské komise Juncker skutečně věří tomu, co říkali v sobotu v rámci summitu EU v Římě. Český předseda vlády hovořil například o tom, že schůzka vytvořila „okno příležitosti“ (to vymyslel sám?) k opětovnému získání podpory občanů členských zemí unijnímu projektu. Houbeles. Všechno, co se ocitlo v italské metropoli na papíře, jsou známé sliby, které nemají vůbec žádný konkrétní obsah. Římský summit byl další velká prázdnota.
Premiér Sobotka přišel na to (v tom se odráží jeho zoufale neakční a nemoderní politika ČSSD), že „bez podpory občanů evropská spolupráce pokračovat nemůže, a proto je třeba pro ni opět získat podporu“. Myslí podporu těch občanů. Fakt? Že by přiznání, že se to děje bez podpory národů jednotlivých států?
Překlad Sobotkových slov je zřejmý: Integrační proces Evropské unie má slabou a dokonce stále slábnoucí odezvu u veřejnosti. Dokazuje to odchod Velké Británie z EU, nezvládnutá migrační politika, nejednoznačnost v boji proti islamismu a terorismu, chabé vojenské síly Evropy, fantasmagorická rozhazovačná politika k Řecku, či neschopnost zajistit vnější hranice.
Jenže evropští politici si nedají pokoj. Dál šíří bláboly a nesmysly o tom, jak bude Evropa „bezpečnější, jednotnější, soudržnější, prosperující a sociálně orientovaná“. Tato slova se objevila jako priority i v deklaraci podepsané v Římě.
Buď Sobotka, Merkelová, Juncker, Tusk, Hollande a další žijí na jiné planetě, nebo většina občanů EU vidí, slyší a cítí něco jiného. Ještě existuje možnost, že mnoho politiků veřejnosti dlouhodobě v případě Evropské unie bezostyšně lže.
Problémem přitom není rozpor mezi proevropskými politickými elitami a masami v tom, že by někdo chtěl Evropu „nebezpečnější, nejednotnější, nesoudržnější a neprosperující“. Ale v tom, jak se vše provádí komplikovaně, strnule, byrokraticky, bez ohledu na to, co si národy v podhradí myslí. Zdravý selský rozum, vedle křesťanství a židovství někdejší základ našeho kontinentu, dostává na frak. Z Bruselu se už zcela vytratil.
Že Evropská komise, většina poslanců Evropského parlamentu, byrokratická bruselská klika, Sobotka a Merkelová žijí mimo realitu běžného života, není potřeba prokazovat. Zásadní otázkou je, jak dlouho nám jejich neudržitelný evropský koncept prokládaný dotacemi (i když lidem jako Andrej Babiš nesmírně vyhovuje), granty, dávkami, regulacemi a všemožnými vyhláškami, může ještě dlouho vydržet. Deset let? Donekonečna?
Občané Evropy kvůli tomu sice ještě nevyšli masově do ulic, ale už se tématu dávno chopily některé politické síly. Někdo je kritizuje, že jsou populistické, nacionalistické a proti demokracii a svobodě. Ale ony jsou často jen proti nekonečné hlouposti, kterou v Bruselu kdysi zaseli a pořád ji udržují při životě.
Proto jsou dnes v Británii, Francii, Švédsku, Německu, Rakousku, Nizozemsku, Maďarsku, Polsku či Itálii vlivné politické strany, které si evropský projekt představují zcela jinak. To není nic proti demokracii, naopak, to je klasický demokratický proces, který prochází volbami a není nadiktovaný z bruselských centrál.
Před referendem ve Velké Británii se například celé roky opakovalo, že pokud se EU nezmění, tak Britové ji mohou jednou opustit. Stalo se a mnozí se divili a diví. Není čemu. Viníky najdete v Bruselu, Berlíně a Paříži, ne na anglickém venkově.
Přesto Bohuslav Sobotka v Římě zopakoval, že Evropa má v případě další integrace „reálnou šanci, ale nesmí ji promarnit“.
Pane předsedo, tu šanci dávno promarnili vaši předchůdci a vy sám. EU má problémy právě kvůli eurohujerům, kterých je plná i současná česká vláda. Takže reformujte rychle EU, nebo čekejme v budoucnosti odezvu, o které se nám dnes ani nesnilo.
Mimochodem, vzpomíná si ještě někdo na takzvanou Lisabonskou strategii, kterou přijal summit EU v březnu roku 2000 v portugalské metropoli? Cílem bylo do roku 2010 vytvořit z Evropské unie „nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa“.
Píšeme rok 2017 a po Lisabonské strategii ani vidu, ani slechu. Kde asi soudruzi udělali chybu?
