Dabing v televizi: Zabíjí angličtinu? Věřme trhu a nevolejme po dalších zbytečných regulacích
Máme zde již 13. týden roku 2017, láme se nám březen a duben. Jaro a jarní alergie jsou tu… nicméně ve svém komentáři pro tento třináctý (ne snad nešťastný) týden se dovolím zamyslet se nad opomíjeným tématem dabingu.
Bylo by asi nošením nočních ptáků do Athén psát, že angličtina se stává čím dál větší samozřejmostí. Mnohé děti se ji učí už ve školce, na základní škole je to povinnost a v zaměstnání je to dnes bezmála nutnost. Současně býváme z různých stran kritizováni – Češi umějí hůře anglicky než občané z jiných států EU.
Opoziční TOP 09 nyní navrhuje, aby bylo pozemní vysílání České televize znovu duální. Diváci by si tak mohli u zahraničních pořadů sami vybrat mezi českým dabingem a původním zněním s titulky. V rovině diváckého pohodlí plně souhlasím. Nicméně Kalouskova TOP 09 této své aktivitě dává vyšší mravní rozměr tím, že prý takové opatření „podpoří jazykové znalosti“ obyvatelstva. Sancta simplicitas!
Odtud už je jen krůček k aktivitám ještě více omezujícím, či dokonce zakazujícím dabing – nedávno například lidovecký europoslanec Pavel Svoboda velmi rázně deklaroval, že by uvítal, aby se v Česku přestaly dabovat filmy. Pokud se tak stane, budeme podle něj ovládat prý angličtinu tak jako některé jiné národy.2 A zmíněný europoslanec není s takovými názory rozhodně sám.
Rád bych se proto u zmíněného strašáku jménem dabing krátce zastavil.
Slýcháme to roky — Češi, Romové, Slezané a Moravané prý neumějí anglicky, protože v TV jsou dabované filmy. K opakovaným steskům na dabing jako „zabijáka angličtiny“ se stavím kriticky a myslím, že se jeho význam na jazykovou zdatnost hojně přeceňuje. Kdyby po nedabovaných filmech byla taková poptávka, jak se nám snaží nakukat někteří „intelektuálové“, tak by TV trh dávno zareagoval. Proč by zbytečně vyhazoval peníze za dabing?
Notabene mladí lidé, na něž je (či by měla být) snaha o zlepšení angličtiny logicky nejvíce zacílena, televizi – všude na světě — přestávají sledovat. Je to pro ně překonané médium. Pantha rhei.
Leckdy se též uvádí, že kupříkladu Dánové, Norové nebo Švédové umějí lépe anglicky než Češi (slovanský národ). Nicméně kritici účelově zamlčují, že je to stejná anglosaská (respektive germánská) jazyková skupina. Tedy zmínění Skandinávci umějí angličtinu lépe určitě ne kvůli filmům a dabingu.
Navíc u nás starší generace neměla angličtinu v mládí ve škole většinou vůbec – ano, kvůli komunistům. Mám za to, že průměrný dvacetiletý Čech neumí nijak hůře anglicky než stejně starý Maďar, Slovák či jiný „Neanglosas“. Tím netvrdím, že není co zlepšovat.
Udatní bojovníci proti dabingu, zamyslete se, prosím! Televizi sleduje zejména střední a starší generace. Představte si, že máte třeba pětaosmdesátiletou babičku či tetu, která anglicky neumí (a nikdy už, Bruselu navzdory, umět nebude) a čtení titulků jí dělá zdravotní problém. A televize je jedna z jejích posledních zábav.
Místo populistické snahy o zákaz dabingu (či jeho omezení) by se mělo spíše bojovat za to, aby české televize využívaly intenzívněji výhodu digitálního vysílání, tedy — moderní vymoženost vysílat zvuk duálně. Na jednom kanálu český dabing, na druhém verze s originálním zvukem.
Podtrženo a sečteno – věřme tu svobodnému trhu a nevolejme po další zbytečné regulaci, tedy zákazu dabingu!
Nedočkáme se jednou návrhu, že i jednání českého Parlamentu, obou jeho komor, musí probíhat v angličtině? A bez dabingu?!
