Tlachání českého premiéra na evropském summitu aneb Sobotko, ty podněte jeden!
Předseda české sociální demokracie a premiér Sobotka se koncem minulého týdne pravděpodobně dostal na římském summitu Evropské unie do zvláště vydařeného funkcionářského rauše. Jinak si lze jen těžko představit, že jakýkoli náš vrcholný politik může období hrůzného protektorátu, světových válek nebo komunistické totality srovnat s devadesátými lety minulého století.
Jistě, pro malého Slávka asi nebyla ta doba tak opojná a svobodná jako pro nás ostatní, kteří si užívali zhroucení husákovského režimu a znovunastolení standardní parlamentní demokracie. Se svým malým kamarádem, právníčkem Pokorným, tehdy Sobotka ještě tahal kačenku po schůzích malých socánků. O tom, že až vyroste a dostane nějakou funkcičku, někomu společně střelí za babku nějaký státní důl, se jim zatím mohlo jen snít.
Ale abychom nebyli jenom jízliví – v mnohém má samozřejmě Bohuslav Sobotka pravdu. Pro něj musí být představa, že znovu žije v devadesátých letech, skutečnou noční můrou: Žádné evropské strukturální fondy a dotace, z nichž se dají uspokojovat zájmy kamarádů a jejich kamarádů, žádné elektronické buzerace občanstva, registry všeho a všech, žádné zákony, které činí ze zpovykaného úřednictva doživotně zajištěnou kastu nedotknutelných, žádná inkluze nebo institucionální boj za práva menšin velkých, středních, menších i těch nejmenších, dokonce žádné zákazy kouření v hospodách.
Žádná účast na summitech Evropské unie, jako byl ten poslední v italské metropoli, kde český premiér mohl spolupodepsat „prohlášení vedoucích představitelů“, které obsahuje takové perly, že se z nich zvedl žaludek i tiskárně, na níž jsem je tiskl. Třeba že „Evropskou unii učiníme silnější a odolnější prostřednictvím ještě větší jednoty a vzájemné solidarity“.
„Po zkušenosti se dvěma válkami, nacistickou totalitou, životem za železnou oponou, s divokými 90. lety je dobře, že jsme součástí EU.“
Bohuslav Sobotka, český premiér
Je možná velká škoda, že pro posílení vzývané jednoty a solidarity nevyužijí evropské diamantové mozky Sobotkova talentu, kreativity a výřečnosti a nevyšlou právě jeho na velkou přesvědčovací celoevropskou misi o užitečnosti EU. Krize důvěry občanů k bruselským elitám by byla překonána dříve, než Sobotka řekne slovo „soudržnost“.
Možná dokonce kdyby jej už před rokem ukázali Britům coby vzor moderního evropského politika a nechali ho před nimi promluvit jeho vytříbenou angličtinou o perspektivách jednotné Unie, nikdy by k brexitu nedošlo. Nebo stačilo ještě méně – třeba aby si Britové přečetli něco tak průrazného a nezpochybnitelného, jako je Sobotkův poslední příspěvek na sociálních sítích o tom, že „římský summit má být podnětem k moderní EU“ a že klíčové je „obnovit důvěru Evropanů“.
Samozřejmě že Sobotka a jemu podobní eurohujeři dělají pravý opak toho, co deklarují. Původní krásnou myšlenku evropského volného obchodu a svobodného pohybu zcela zdiskreditovali a dělají vše pro to, aby si mohl běžný Evropan třeba za deset patnáct let říci: Po zkušenosti s Angelou Merkelovou, Françoisem Hollandem, Jeanem-Claudem Junckerem, Martinem Schulzem, Donaldem Tuskem nebo Bohuslavem Sobotkou je dobře, že už nejsme součástí EU.
