Svoboda vyjadřování na internetu aneb Udavači najdou uplatnění v každé době a režimu
„Rozmohl se nám tady takový nešvar, takový nepěkná věc.“ Omlouvám se „Cimrmanům“ a autorům Pelíšků za jakési parafrázování či spojení jejich dvou replik, ale k níže uvedenému textu to dle mého názoru tak nějak patří. O čem je tedy řeč? Mnozí Češi brouzdající po internetu se pasovali do novodobé role ochránců mravů a je v podstatě jedno, jestli je za tím jakási jejich nemoc, úchylka či opravdu jen morální aspekt.
Oni to v podstatě mají těžké. Kdysi za komančů se tihle lidé, co dnes bonzují třeba na FB, realizovali v různých kulturních komisích, zkušebních komisích a komisích cenzurních. Ti nejortodoxnější pak jako pomocníci VB, již nakukovali do hospod a sálů, kde zrovna probíhala nějaká zábava, aby pak v noci pěkně písemně nabonzovali, co kdo říkal, co se zpívalo – potažmo hrálo za texty a samozřejmě kdo s kým.
A já se ptám: Co mají tyhle chudinky dělat dnes? A ptám se dál: Kde se má tato minoritní skupina našich občanů realizovat? Vždyť o ně a jejich názory až na výjimky dnes nikdo nestojí. No není vám jich nakonec líto?
Jenomže! Ona se vždy výjimka najde, tedy lépe řečeno nějaká instituce, která jejich informace využije. Nepřekvapivě jsou to právě provozovatelé sociálních sítí a provozovatelé různých vyhledávačů. To, že tito chudáci sem tam nabonzují nějakou polonahatou fotku, či jen tak z plezíru sousedovy fotky z dovolené, nechť vezme čert.
Problém je, že je tyto instituce (FB, Google atd.) akceptují a vedle nějakých algoritmů, které testují určitá slova či souvětí, která napíšeme na internet, je pasují de facto na své špicly, kteří jsou mnohdy součástí našich přátel na FB či součástí mnoha skupin v různých sociálních sítích či diskuzních fórech. Aniž by kdy zmíněné instituce zkoumaly podstatu, raději zablokují účet nebo odstraní z vyhledávače informace určitého druhu. Svobodné vyjadřování na internetu tak dostalo další ťafku.
Jak z toho ven? Těžko říct. Tyhle věci běžný uživatel internetu, ač by se jich sešlo kdekoli mnoho tisíc při nějakém protestu, nevyřeší. Pro výše uvedené instituce (a nejen pro ně) totiž platí jedna nepsaná poučka: Nechte je vyřvat! Ono je to nakonec přestane bavit. A tak mě zatím napadá jedno určité pozitivum celé téhle lapálie, a to že se naučíme znovu se scházet fyzicky. Ne na internetu přes jedničky a nuly, ale budeme-li si chtít svobodně poklábosit, zase se začneme scházet v hospodách a restauracích a k dobru přijdou různé spolky a partičky. A možná si začneme dopisy opět psát na papír a posílat poštou, a ne e-mailem. Jenomže v souvislosti s tím vším mě pak napadá „takový nepěkná věc“. Jestli se náhodou neblížíme době, kdy si opět budeme určité texty pokoutně vyměňovat na papíře, jak tomu bylo kdysi v minulosti.
