Vítejte ve Fakelandu! Nové obrazy Františka Tichého vznikají i po jeho smrti
Slavný malíř cirkusových harlekýnů František Tichý zemřel na rakovinu v roce 1961. Přesto se občas můžeme setkat s jeho zbrusu novým dílem. Na Aukru teď prodávají jeden exemplář s opravdickým posudkem od opravdického znalce, jupí!
Na Aukru se objevila lákavá nabídka. „PAGANINI, František Tichý, 1960, posudek!!! Aktuální cena 12 500 Kč, Cena Kup teď 45 000 Kč. Ojedinělá, nádherná a uhrančivá kresba ze závěru malířské tvorby Františka Tichého. Odhad v posudku z r. 2012 byl 38 000 Kč. Na foto rubu kresby je suchá jehla z jiného malířova díla. Snížení vyvolávací ceny na třetinu ceny z odhadované částky, jak je obvyklé v aukčních galeriích. Možnost prohlídky kresby.“
Obrázek, který se prodávající pokouší střelit, je popravdě lepší, než kdybych ho maloval já. Bohužel jen o málo. Rozhodně by takovou mazaninu nevytvořil malíř jako František Tichý. On totiž – kromě toho, že je slavný a drahý – také uměl malovat. Takže kde se taková mazanice vzala? Prodejce s obrazem vystavuje i posudek, tak jsem se na něj podíval blíž. Podepsán je pod ním jistý PhDr. Tomáš Mikuláštík – soudní znalec v oboru ekonomika, školství a kultura. A to je mezi znalci fakt pojem. Stačí prolistovat servery v období před čtyřmi lety. Článek z prosince 2013 na idnes se jmenuje "Všichni věděli, že kupují kopie, tvrdí malíř obžalovaný za padělky". A v textu se dočteme, že soud řeší prodej dvou set padělků známých moravských mistrů. "Obžalovaný je nejen autor maleb Josef Ptáčník, ale také znalec Tomáš Mikuláštík, který na napodobeniny vydal potvrzení o originalitě."
Dočteme se, že pan doktor na Zlínsku patří k uznávaným kapacitám. Pracoval ve vsetínském muzeu, přednášel dějiny umění na zlínské univerzitě, pracoval v krajské galerii a na odboru kultury na krajském úřadu. Přiznal, že se při vytvoření posudku zmýlil, odmítl však úmysl. A tak když jsem viděl mazanici vydávanou za Tichého s posudkem od podvodníka, neváhal jsem a panu znalci zavolal, jestli je ten Tichý taky padělek.
Musím přiznat, že z pana doktora šly především bubliny a horká pára, jeho projev byl, dejme tomu, inkoherentní. Nakonec ale přece jen něco řekl. „Já myslím, že jo. Tam by nebyly pochyby. Já nevím, jestli je to ten, kterého jsem posuzoval.“ Nadiktuju číslo posudku. „Já to stejně teďka nevyhledám a nebudu na to mít čas, tak vám to neřeknu...“ „A jak vám dopadl soud ve věci těch padělaných obrazů?“ Pan doktor vysvětlí, že dostal podmínku, pět měsíců, ale ještě to prý není zcela uzavřená věc. „Jaká je záruka, že ten vámi posuzovaný Tichý není taky padělek?“ Z pana doktora chvíli vycházejí bubliny a pak přizná: „No záruku nemáte nikdy, no...“
Ach jo. Když už někdo kšeftuje s padělky, musí to opravdu vždycky být úplný debil?
