Málo Donalde, málo. Na syrský režim je potřeba útočit pořád a daleko razantněji
Když sledujete zpravodajství televizí svobodného světa (včetně České televize), získáte pocit, že raketový útok USA na leteckou základnu zločinného syrského režimu, je nutné rozmělnit a relativizovat. Zástup rozumbradů, v čele s ruskou vládou, se u toho ohání mezinárodním právem. Pokud by ale mělo být právo skutečně dodržováno, měl být naopak už dávno barbarský Asadův režim zničen. Chtělo by se proto na adresu Západu a amerického prezidenta Trumpa říci: „Málo Donalde, málo.“
Pokud někdo nedodržuje jakékoli právo, včetně toho mezinárodního, tak Asadův syrský režim, ruský prezident Vladimir Putin, teokratický Írán a teroristické hnutí Hizballáh (všechno spojence ve válce v Sýrii) patří na první místa. Putin a Rusko porušilo flagrantně mezinárodní právo okupací ukrajinského Krymu a teď poučuje svět, jak se má takové právo dodržovat. Je to směšné i drzé zároveň.
Politické špičky Západu se sice dnes postavily na stranu Spojených států, ale média pořád vyvolávají dohady a spekulují o tom, zda byl útok na syrskou základnu nedaleko města Homs v pořádku. Co je ale proboha v pořádku ve válce, ve které zemřely za posledních šest let statisíce lidí, miliony opustily své domovy (z nich se část v rámci migračních vln přesunula do Evropy) a jedním z jejich důsledků byl vznik obludného Islámského státu. Příčinou toho ale nebyl Západ, ten do situace v Sýrii bohužel naopak dlouho nezasahoval, ale právě diktátorský syrský režim Bašára Asada.
Diskuse nad dnešním americkým zásahem v Sýrii by měla proto probíhat zcela v opačném pojetí. Musíme se ptát na tyto otázky: Proč podobný útok přišel tak pozdě? Proč Západ léta nečinně přihlížel ničivé válce a masovému vyhánění lidí? Proč bylo umožněno Rusku, aby se roztahovalo v Sýrii? Proč trvá tak dlouho zničení vojensky poměrně slabého Islámského státu?
Odpovědi nejsou moc povzbudivé. Západ v čele s bývalým americkým prezidentem Barackem Obamou celé roky nechtěl v Sýrii (po zkušenostech z Afghánistánu a Iráku) zasáhnout, ponechal tuto nešťastnou zemi vlastnímu osudu a důsledky jsou strašlivé: Islámský stát, migrace v řádu milionů lidí, semeniště terorismu a džihádismu.
Sýrie je na mnoho let v podstatě „ztracená“. Bude ohniskem neklidu, který leží nedaleko Evropy.
Recept, jak to změnit, nelze najít ani lehce, ani rychle. Mocenské střety velmocí i přímý střet mezi jednotlivými znesvářenými proudy islámu se odehrává právě v Sýrii a může za ně měrou vrchovatou i syrský režim, který odmítl připustit politickou opozici. Cesta k nějakému řešitelnému a přijatelnému stavu byla dávno uzavřena.
Americký raketový útok je pouze ojedinělou akcí ve složitém soukolí syrské války. Pokud by měl být nějakým odrazovým můstkem ke změnám, muselo by následovat rychlé smetení režimu Bašára Asada a současně zničení Islámského státu. K tomu prvnímu se ale rozhodně neschyluje.
Diskuse o dodržování mezinárodního práva je proto v případě útoku USA nesmyslná, protože právo bylo porušeno vážněji mnohokrát předtím, než přišla Trumpova odpověď na odporný útok na civilisty za použití chemických zbraní. Tyto zbraně v Sýrii vlastnil jen Asadův režim. Slíbil je zlikvidovat. Zda to udělal, neví ani náš Bůh, ani jejich Alláh.
Bohužel místo řešení problému a razantních mohutných akcí čekejme jen další izolované útoky a další pofiderní diskuse.
