Čeští obchodníci jsou nedostižní: Na zdražení nečekají ani vteřinu, mají-li zlevnit, kroutí se jako žížaly
Když před necelými dvěma týdny ukončila Česká národní banka intervence a přestala bránit zpevnění kurzu koruny vůči euru, hned se vyrojily články s prohlášeními obchodníků, že navzdory silnější koruně nezlevní téměř nic. Čeští obchodníci tak opět názorně ukázali, že jsou v cenotvorbě (a umění „správně“ reagovat na nejrůznější překážky či zásahy státní moci) skuteční profíci.
Kdyby totiž byla situace přesně opačná a koruna ještě více oslabila, v ceně dováženého zboží a služeb z eurozemí by se to projevilo takřka okamžitě. Nyní si však obchodníci berou na pomoc vysvětlení o plných skladech, předjednaných kontraktech a podobně. Aby bylo jasno, zřejmě nikdo neočekával, že by k snížení cen došlo okamžitě po ukončení intervencí a ani v řádu několika více týdnů. Tady k tomu nejspíš nedojde vůbec.
Ve videu se dozvíte, co bylo účelem intervencí ČNB:
Celá situace velice nápadně připomíná i jinou událost, a tou bylo snížení daně z přidané hodnoty z 15 na 10 procent u léků, knih či dětské výživy, k níž došlo od začátku roku 2015. Výsledkem tohoto opatření vlády (která si chtěla nahnat body u voličů) byl sice pokles příjmů státního rozpočtu, ale stagnace nebo dokonce růst cen inkriminovaného zboží. Žádný pokles o oněch 5 procent. Obchodníci se tehdy vymlouvali na kde co. Pár týdnů ten veřejný tlak a kritiku médií unesly a pak už byl klid. Ceny zůstaly, marže se zvýšily.
Stejné to bude i při posílení koruny vůči euru. Každý jen trochu výřečný obchodník nebo jeho mluvčí si vymyslí během minuty nejméně pět důvodů, proč nemůže projevit pevnější korunu do zlevnění zboží. Pár lidí si sice zabrblá, ale do obchodu stejně půjde. Dovolenou si neodpustí. Všichni to vědí. Vědí to obchodníci, podvědomě to cítí i jejich zákazníci.
Češi už jsou zkrátka takoví. Drží ústa a krok a každý ústrk spolknou. Vědí to banky a proto bohatnou z poplatků, vědí to obchodníci, kteří kvůli EET zdražili úplně všechno (a o víc, než museli), vědí to majitelé benzinových pump, kteří umějí rychle reagovat na dění na trzích jen jedním směrem. Svým způsobem by do toho dalo zařadit i umění Čechů stávkovat, které se rozplyne s blížícím se datem samotné stávky.
Na jednu stranu podnikat v Česku nemusí být žádný med. Samé papíry, razítka, předpisy, formuláře. Na druhou stranu tu existuje někdo, na kom si lze i tato příkoří kompenzovat. Jsou to řadoví Češi. Obchodníci a firmy to vědí. A proto se jim daří. Lze to odvodit z růstu objemu vybraných korporátních daní. Problém však je, že úměrně tomu však příjmy běžných lidí zdaleka nerostou.
