Zabíjení nevěřících je součástí islámského práva, nikoliv úchylkou radikálů
Pákistánského studenta Mašala Chána zavraždil dav jeho spolužáků za údajnou urážku islámu, informuje web britské stanice BBC. Podle médií byl student nejprve brutálně mučen a poté zabit. Jde o další případ zabití po obvinění z rouhání proti islámu, jež se opírá o islámské právo šarí’a, a tudíž se v Pákistánu trestá smrtí.
Trest smrti pro kritiky či rouhače proti islámu je přitom nedílnou součástí islámského práva, a ne pouze „úchylkou“ skupinky extremistů, jak se nám snaží někdy namluvit někteří obhájci islámu.
O trestu pro kritiky islámu hovoří samotná posvátná kniha muslimů – korán – takto: „Věru ty, kdož urážejí Boha a posla Jeho, Bůh prokleje na tomto i onom světě a připraví pro ně trest zahanbující.“ A také: „Prokleti budou, kdekoliv se octnou, a budou zajati a bezohledně zabiti.“ (Korán, súra 33, verše 57 a 61 dle překladu Ivana Hrbka.)
Obdobně i sbírky Mohamedových výroků a činů jeho druhů obsahují popisy toho, jak Mohamed nechal vraždit své kritiky a jeho stoupenci je zabíjeli více než ochotně. Je zde podstatné zdůraznit, že tyto vraždy se odehrávaly bez soudu a bez možnosti obětí se jakkoliv hájit.
I když pozdější vývoj muslimské společnosti a snaha o budování státní správy a soudního systému vedly sice k tomu, že některé islámské právní školy začaly požadovat soudní proces a někteří vykladači islámu se spokojili jen s určením trestů vězení, bičování či omluvy obviněného, zůstala nedílnou součástí islámu i možnost zabití toho, kdo je obviněn z rouhání či kritiky islámu.
Problémem ovšem zůstává, že legitimní část výkladu islámu a jeho práva požaduje okamžité usmrcení osoby obviněné z rouhání či kritiky islámu. Například český orientalista Daniel Boušek píše v knize Polemika islámu s judaismem a hebrejskou biblí ve středověku: „Ibn Uchuwwa (1300) v příručce pro dohlížitele nad trhy (muhtasib), do jehož pravomocí spadá také dohled nad nemuslimy a aplikací jich se týkajícího zákonodárství, nařizuje na místě zabít dhimmiho, jenž by sváděl muslima k apostazii či znevažoval boha, proroka nebo islám.“ Dhimmi je islámský termín pro nemuslima (žida či křesťana, ne ateistu, na ty se pohlíží jako modloslužebníky a ti se musí odstěhovat nebo konvertovat k islámu) žijícího na území islámského státu.
Z dostupných veřejných zdrojů je možné zjistit, že trest smrti za rouhání či kritiku islámu je součástí zákonů například Afghánistánu, Pákistánu či Saúdské Arábie.
V těchto uvedených muslimských zemích můžete dostat za rouhání či kritiku islámu trest věznění: Alžírsko (až 10 let), Egypt (až pět let), Indonésie (až pět let), Jordánsko (až tři roky), Katar (až sedm let). A Organizace islámské konference přímo podporuje celosvětovou kampaň muslimských organizací za zákaz rouhání a kritiky islámu a zavedení celosvětových trestů za urážku a hanobení islámu.
Vzhledem k radikálnímu nárůstu muslimské populace v Evropě (například počet muslimů v Rakousku se od roku 2001 zdvojnásobil — píše rakouský deník Krone) je dobré se začít ptát, jestli nám brzy nehrozí i masový nárůst útoků na kritiky islámu v Evropě. Vražda filmaře Thea van Gogha či vyvraždění redakce francouzského časopisu Charlie Hebdo (evropskými muslimskými útočníky, tedy žádnými uprchlíky, ale muslimy již narozenými v Evropě) jsou možná první vlaštovky toho, že co se dnes děje v muslimském Pákistánu, se začne dít i v budoucí muslimské Evropě.
