Volební účast klesá, stranám by letos ke zvolení mohlo stačit i jen 240 tisíc hlasů
Prezident Miloš Zeman oficiálně vyhlásil termín voleb do Poslanecké sněmovny, konat se budou letos 20. a 21. října. Jednotlivé strany tak s jasnou časovou perspektivou mohou napnout své síly při sestavování kandidátek a sepisování programu. Cíl je jasný a pro všechny stejný – dostat se do budoucí parlamentní sestavy.
Brzy přitom však nejen ve stranických útrobách začnou padat otázky, kolik jednotlivých voličů bude muset každá partaj získat, aby skutečně uspěla. Analýza výsledků několikerých posledních voleb nabízí velmi zajímavá čísla i řadu důležitých odpovědí.
Zásadní konstatování zní, že v České republice u parlamentních voleb klesá účast. Zatímco v roce 2006 činila 64,47 procenta, o čtyři roky později už to bylo 62,6 procenta a při posledních volbách k urnám přišlo jen 59,48 procenta oprávněných voličů. Úměrně tomu klesal i počet platných hlasů, což je množina všech vhozených lístků oproštěná o prázdné obálky nebo chybně vyplněné či znehodnocené hlasy. Zatímco v roce 2006 vhodili voliči do uren 5,349 milionu platných hlasů, v roce 2013 už to bylo jen 4,970 milionu hlasů.
Přitom právě tento údaj je pro jednotlivé strany klíčový. Z něj se totiž vypočítává počet voličů, které musí v v rámci všech volebních obvodů strana získat, aby mohla pomýšlet na vstup do Poslanecké sněmovny. Každá strana totiž k němu musí získat pět procent platných hlasů, dvoučlenná koalice deset procent hlasů. V roce 2006 se tak v případě samostatné strany jednalo zhruba o 267 450 hlasů, před čtyřmi roky jich už stačilo jen 248 500. Za sedm let tedy jejich potřebný počet poklesl téměř o nějakých dvacet tisíc hlasů.
Pokud bude pokračovat pokles volební účasti započatý v minulých letech i nadále, může letos pro vstup do Poslanecké sněmovny straně stačit klidně i jen 240 či 245 tisíc hlasů, dvoučlenné koalici pak 480 až 490 tisíc hlasů. Strany tak mohou začít připravovat „mobilizační“ kampaně. Půjde takřka o každý hlas, napnout síly tak bude třeba i mimo tradiční bašty, kde jim to voliči běžně „házejí“ takřka ze setrvačnosti.
Analýza výsledků posledních trojích sněmovních voleb přináší i velice zajímavé údaje o propadlých platných hlasech. To jsou takové hlasy, které získaly strany, jenž v celostátním součtu nepřekročily oněch kýžených pět procent a do Poslanecké sněmovny jejich kandidáti nepostoupili. V roce 2006 se jednalo dohromady o 319 253 hlasů (5,97 % z celkového množství platných hlasů), v roce 2010 dokonce o 985 075 hlasů (18,83 %) a konečně v roce 2013 to bylo 625 031 hlasů (12,58 %). Z čísel je patrné, že se nejedná o malé množství. Například procento propadlých hlasů z posledních voleb znamená nějakých 25 až 28 křesel, které si pak přerozdělily úspěšnější strany a získaly tak více křesel, než odpovídalo jejich procentuálnímu zisku.
Rok 2010 byl pro propad hlasů extrémní, protože se do sněmovny nedostali lidovci, Zelení, zemanovci, ale třeba i Suverenita Jany Bobošíkové. Všechna tato uskupení přitom překročila zisk 100 respektive 200 tisíc hlasů.
Balancování některých stran na hranici volitelnosti (dle průzkumů, které je ale třeba brát jen velmi orientačně) může způsobit voličům velké dilema. To může vyústit i v to, že v obavě o propad svého hlasu jej dají někomu jinému a nebo naopak právě tanec na hraně volitelnosti zmobilizuje nerozhodnuté a váhající voliče, aby to vhodili ohrožené straně.
Letos bude rovněž víc než kdy jindy platit pravidlo, že klesající volební účast nahrává stranám s pevnou základnou a disciplinovaným voličstvem. Právě nejistá volební účast, ale i složitý volební systém rozdělující poslanecká křesla podle výsledků a lidnatosti jednotlivých krajů učiní z letošní sněmovních voleb velké drama. Nezapomínejme, že v posledních letech v Česku dopadly volby vždy tak trošku jinak, než si všichni mysleli či přáli. A jak tomu bude letos?
