Postoupí Le Penová? 6 důvodů, proč v neděli sledovat francouzské volby
Francouzi v neděli přistoupí po pěti letech k volebním urnám, aby si vybrali novou hlavu státu. Poprvé v dějinách páté francouzské republiky se současný nájemník Elysejského paláce rozhodl svůj mandát neobhajovat, i když by mohl. Neúspěch prezidentského mandátu socialisty Francoise Hollanda dobře ilustruje současný rozvrat na francouzské politické scéně. Není to ale jediný příznak toho, že Francie zažívá opravdu velké turbulence. Podívejme se, proč bude zajímavé v neděli večer sledovat výsledky prvního kola v on-line přenosu Reflexu.
1. Nic není nemožné
Snad nikdy ještě nebyla situace ve francouzských prezidentských volbách tak nepřehledná. I poslední průzkumy signalizují, že šanci na postup do druhého kola má stále celé kvarteto kandidátů. Jen jeden z nich ale patří k dvojici dosud hlavních francouzských politických stran (levicovým socialistům či pravicovým, gaullistickým republikánům). Navíc pohled do duše francouzských voličů připomíná pohyblivé písky: jen pár dní před konáním prvního kola je stále každý třetí Francouz nerozhodnutý, koho ve volbě nakonec podpoří. Reálné jsou proto všechny dvojice postupujících do druhého kola.
2. První prezidentka, ale feministky mlčí
Francie může mít po těchto volbách vůbec poprvé ve svém čele zástupkyni něžného pohlaví. Feministky ale tuto možnost vlastně vůbec neoslavují, protože ženskou favoritkou na postup do druhého kola je šéfka protestní Národní fronty – Marine Le Penová. Žena, která chce opustit eurozónu i společné velení v NATO a vypsat referendum o odchodu země z EU, patří podle všech průzkumů mezi dvojici kandidátů s nejvyšší podporou voličů. Ani ona ale ještě nemá postup do druhého kola jistý. Sice lze předpokládat, že někteří její voliči v průzkumech svou preferenci zakrývají, ale nejasná volební účast a masa nerozhodnutých se může nakonec obrátit i proti političce, která ostře kritizuje islám a migraci, ale zároveň má poměrně levicový, neliberální ekonomický program. Její Národní fronta se už dokonce stala stranou, kterou podporuje nejvíce voličů z dělnických řad.
3. Socialistický mladík od Rotschilda
Na oslabení tradičních stran se politicky vyšvihl i druhý spolufavorit na postup do druhého kola – Emmanuel Macron. Sám o sobě mluví jako o někom, kdo dokáže překonat zastaralé dělení na levici a pravici, přestože on sám začínal u socialistů, které opustil, aby mohl kandidovat na prezidenta s vlastním hnutím „Kupředu“. Před tím ještě stihl udělat kariéru v bance Rotschild a být krátce ministrem financí. Proti radikálnímu programu Le Penové staví politiku, která moc detailního neříká, ale hlásá sázku na novou tvář. Macron nebyl ještě nikam zvolen, ale teď může být v 39 letech nejmladším francouzským prezidentem. Potřebuje ale překonat svou hlavní slabinu, která spočívá v tom, že jeho voliči jsou ze všech nejméně pevní v rozhodnutí ho podpořit. Pokud to překoná, bude proti všem možným rivalům favoritem druhého kola.
4. Comeback bývalého „pana čistého“
Favorizované dvojici ale začali poslední dobou na záda v průzkumech dýchat dva překvapiví rivalové. Nečekaný comeback v popularitě zažívá muž, o kterém se už jednu chvíli myslelo, že je skoro jistým budoucím prezidentem – kandidát pravicových republikánů Francois Fillon. Jenže bývalý premiér následně prožil sešup á la Petr Nečas. Lidé ho podporovali jako „pana čistého“, a když na něj levicový tisk začal tahat aféry s tím, že své manželce dával parlamentní asistentské peníze, čekal ho velký sešup popularity. Mnozí ho už považovali za úplně vyřízeného, ale on přes tlak médií i části vlastní strany odmítl z volebního boje odstoupit a pevné jádro pravicových voličů mu teď může dokonce senzačně pomoci až do druhého kola. Kromě nich mu bude asi nejvíce fandit Marine Le Penová, protože by proti němu měla největší šanci v druhém kole.
5. Drtivý finiš rudého tribuna aneb finále extrémů?
Až do posledních dnů kampaně nikdo reálně nepočítal, že by do druhého kola mohl postoupit skvělý řečník a kandidát komunistické koalice Jean-Luc Mélenchon. Jenže jeho výborná vystoupení v televizních debatách a zábavné projevy na předvolebních mítincích, kde občas vystupuje i v podobě hologramu, se nakonec zúročily a Mélenchonovi zbývají již jen jednotky procent na vedoucí trojici. Nelze proto vyloučit, že dojde na druhé kolo kandidátů z opačných konců politického spektra, v němž by se utkal Mélenchon s Le Penovou. Byli bychom svědky naprostého rozvratu tradiční francouzské politiky. Mimochodem oba se shodnou třeba v kritice EU, ale i NATO. Jen Mélenchon chce ještě více zdanit bohaté.
6. Kolik dostane zastánce zdanění robotů?
Jen jednotky procent asi získá kandidát vládních socialistů Benoît Hamon, který zkouší voliče po kolapsu Hollandova prezidenství lákat zpátky hodně levicovými ekonomickými recepty. Navrhuje třeba levicovou verzi garantovaného příjmu od státu nebo novátorskou daň z robotů. Voliči mu ale stejně postupně utíkají k ještě radikálnějšímu Mélenchonovi i středovému Macronovi. Socialisté se tak pomalu musí bát, aby překročil 5 procent hlasů a získal státní finanční příspěvek na volení kampaň.
V neděli nás tedy opravdu čeká napínavá politická detektivka.
