Důchodové volební rozinky pro rodiče s dětmi: proč to dělat jednoduše, když to jde složitě
Na podzim jdeme volit a strany už začaly čarovat s penězi, důchody, s dětmi. Aby ukázaly, jak se o nás umí hezky postarat. ODS mj. slibuje, že budeme moci posílat 1% z povinného sociálního pojištění namísto do solidární důchodové kasy přímo na penzi svých rodičů. Koalice, přesněji ČSSD a lidovci zase navrhli, aby stát „odměnil“ nižším sociálním pojištěním rodiče dětí. Co je lepší?
Ze sociálního pojištění, které musí odvádět každý vydělávající člověk, se vyplácejí penze. Ty jsou u nás výrazně solidární, rovnostářské. Důchodová kasa se zároveň stále potýká s nedostatkem peněz a stát musí na penze půltřetího milionu lidí dosypávat miliardy z jiných příjmů, z vybraných daní.
Přesto vláda schválila snížení sociálních odvodů pro rodiče s více dětmi. Budoucí důchod se jim přitom nezkrátí. Dnes platí všichni zaměstnanci do společné sociální kasy 6,5 procenta z příjmu (mnohem větší část platí zaměstnavatel). Napříště by ti vícedětní dostali slevu. Rodičům dvou dětí by měly odvody klesnout na pět procent, u tří dětí na 2,5 procenta a matky či otcové čtyř a více dětí by neposílali nic. O stejnou část by se snížily sazby i podnikatelům (OSVČ). Výhody by tak získalo téměř tři čtvrtě milionu lidi, penzijní pokladna by ovšem přišla zhruba o 3,8 miliardy korun.
Tolik návrh vlády, který už zamířil do parlamentu. Lidovci a socialisté se domnívají, že tím mj. přimějí lidi mít více dětí, které až vyrostou naplní solidární důchodovou pokladnu.
Naproti tomu ODS jde na „odměňování“ z opačného konce. Už dospělé vydělávající děti by přispívaly přímo adresně svým rodičům. Jedno procento z dosavadních povinných sociálních odvodů by si takzvaně odloupli pro své rodiče či prarodiče, do společné kasy pro ostatní důchodce by tudíž posílali méně. Lidé, senioři, kteří vychovali své děti dobře, by získali. Stejnou myšlenku prosazovala už Nečasova vláda.
Který návrh je lepší? Ani jeden. Odstupňování sociálních odvodů podle počtu dětí je experiment, který si vyzkoušeli pouze na Slovensku. Ale i tam ho zakrátko zrušili právě kvůli výpadkům ze solidární důchodové kasy a velké administrativní náročnosti. Úřadování a náklady by se logicky i u nás zvýšily jak zaměstnavatelům, tak i státu.
Za výchovu dětí ostatně stát už dnes poskytuje rodičům slevu na dani z příjmů a těm slabším ještě peníze doplácí. Odlupovat procento pro rodiče či prarodiče je také administrativně náročné, i když méně. A co je podstatnější: ani jeden z návrhů nepohne se zásadním problémem zdejšího důchodového systému – málo peněz, hodně vyplácených důchodů.
Nejlepší variantou by bylo, kdyby politické strany zapomněly na komplikované výhody pro tu či onu skupinu lidí, snížily povinné odvody všem a udělaly pořádnou penzijní reformu. Sociální pojištění je v Česku totiž nadprůměrně vysoké oproti dalším vyspělým zemím, a především kvůli němu jsou náklady na zdejší pracovní místa příliš vysoké. Jenže podobná jednoduchost má jednu těžkou vadu na kráse: politikům by sebrala možnost selektivně „odměňovat“ různé skupiny voličů. A že každý komplikovaný systém bude zaměstnavatele i stát něco stát? Politikům přece z našich daní krev neteče.
