Ekonom Vladimír Pikora pro Reflex: Politici a český rozpočet? Povídali, že mu hráli…
Vzpomínáte si na film Pelíšky? Nápadně často, když sleduju české politiky, vrací se mi slavná scéna: „Rozmohl se nám tu takový nešvar…“ Jo, rozmohly se nám tu takové nepravdy… Jak se blíží volby, lžou, jako když tiskne.
Tento týden mě zaujala zpráva českého ministerstva financí. Tvrdí, že podíl českého dluhu k HDP poklesl v roce 2016 na 37,2 %, což nás řadí na druhé nejlepší místo v Evropské unii hned za Lucembursko. Úžasná zpráva! Vestoje úspěchu české vlády tleskám! Problém je, že je to pravda jen poloviční. Nebo, lépe řečeno, je vytržená z kontextu.
Ano, dluh v roce 2016 poklesl. Zatímco v roce 2015 byl 1,673 biliónu korun, v roce 2016 už jen 1,613 biliónu. To je určitě dobře. Jenomže už koncem prvního kvartálu 2017 znovu činil 1,789 biliónu Kč. Neboli brutální nárůst. Tady už za co tleskat není. I to se ale dá částečně ospravedlnit. V pozadí nárůstu totiž stojí například to, že ministerstvo financí využilo příznivých podmínek na trhu a vydalo dluhopisy tak říkajíc do zásoby – a to je chytré. Ale vedle toho je důvodem jednoduše fakt, že letos si politici naplánovali rozpočtový deficit jako blázen. To chytré není. Vlastně přebytku hospodaření za rok 2016 bylo dosaženo jen omylem a účetními operacemi, a o co vypadal na papíře rozpočet líp loni, o to hůř bude vypadat letos. Takže rozhodně nelze říci, že dluh klesá, jak by se ze zprávy mohlo zdát.
Ono to je vlastně ještě mnohem horší. Tento týden vyšla ještě další zpráva, kterou se překvapivě politici před volbami nechlubí. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu mělo MF v účetnictví za rok 2015 nesprávnosti za více než 100 miliard korun. Ano, čtete dobře. Umíte si představit, jak by úředníci stáhli živnostníka z kůže, kdyby měl mnohem menší nesrovnalosti? Ministerstvo financí mělo například vykázat 83 miliard korun, ale podle NKÚ chybně vykázalo jen 83 miliónů. „Pokud resort tyto nedostatky nenapraví, nesprávnosti ovlivní sestavení účetních výkazů za Českou republiku,“ uvedl NKÚ.
A teď mi řekněte, jestli vůbec oficiálním číslům o hospodaření věříte. Já z nich mám velmi špatný pocit. Kdyby mi někdo řekl, že ve skutečnosti je letošní rozpočet úplně jinak, protože v něm jsou zásadní chyby, vůbec bych nebyl překvapen. Takový stát já vážně nechci.
Další politici před volbami vytáhli zase jinou kartu. Chtějí zavést euro, a to co možná nejrychleji. Řecko ještě doutná po dluhové krizi, a oni už se do eurozóny ženou. TOP 09 jako argument pro euro říká: „Chceme být v rychlejší části Evropy, s pomalými se nebude nikdo bavit.“ Aha, s Řeckem se někdo baví? Nebo se tím myslí diktát z Mezinárodního měnového fondu? A Švýcarsko je bezvýznamné?
Tento měsíc jsem se na konferenci potkal se slovenským europoslancem Richardem Sulíkem. Vyprávěl, že si pamatuje, jak, když Slováci přijímali euro, přijel do Bratislavy tehdejší český prezident Klaus a radil Slovákům, ať euro nepřijímají. Sulík se tenkrát smál a říkal si, jak ten Klaus jen Slovákům závidí, že plní maastrichtská kritéria. Dnes prý už chápe, že měl Klaus pravdu. Přesto ale prý není pro vystoupení Slovenska z eurozóny — eurozóna je podle něj jako špatné manželství: Žena má s mužem pět dětí, ten ji bije a ona ví, že by jí bylo lépe mimo manželství. Ale z ekonomických důvodů si rozchod a tahanice o majetek nemůže dovolit. Proto europoslanec Sulík Čechům radí do eurozóny nevstupovat. A já to můžu podepsat třeba desetkrát.
Autor je ekonom
