Ekonom Vladimír Pikora pro Reflex: Nejsou školy, nebudou ani důchody!
Čím jsme bohatší a vyspělejší společnost, tím víc spoléháme na systém. Někdo ohlídá, že se nebudou prodávat závadné hračky. Že váš lékař vážně vystudoval medicínu, a ne kominictví. Že když dáte do banky peníze, zase vám je vydá. Obvykle to i funguje. Jenže ne úplně vždy.
Tak třeba já – naivka — jsem předpokládal, že když naše dcera vychodí první stupeň základní školy, půjde na druhý. Obvykle to tak chodí. Ostatně je povinná školní docházka. Jenže ne vždy.
Úřady vědí, že se narodilo dítě. Vědí, že začalo chodit do základní školy. Tedy i dobře vědí, jakou kapacitu by měl mít druhý stupeň spádové základní školy. Naprosto triviální. A ejhle — chtěli jsme dceru zapsat na druhý stupeň, a ono není místo. Není ani nikde v okolí. Taky triviální. Co dál? Nikdo neumí odpovědět.
Vladimír Pikora: Je ekonomické mít 5 dětí? Podívejte se na video:
Ovšem pozor, ví se, že se bude stavět nová škola. Kdy bude postavená? To už se neví. A co mezitím bude dělat dcera? Taky se neví. To už je další volební období. Nová základní škola se nejspíš otevře až v době, kdy dcera už bude na škole střední. Takže co uděláme s ženou? Nějak si to vyřešíme sami bez státu a úředníků. Bude to asi drahé, bude to asi komplikované a bude to asi daleko. Ale nějak to budeme muset zařídit, protože povinná školní docházka je povinná školní docházka, i když úředník místo stavění nové školy spal.
A proč vám to říkám: Protože přesně tak je to s naší důchodovou reformou. Už dnes víme, že nám velmi rychle stárne populace a že to je problém. A co děláme? Nic! Stejně jako úředníci se školou: Pět let věděli, kolik dětí mají na prvním stupni — a pět let zevlovali. Naši politici vědí, že populace stárne – a buď zevlují, nebo si hrají na demisi. Nikdo nemá odvahu říct, že důchodová reforma bude bolet a že neexistuje hezké řešení. Koneckonců, to bude pálit až v některém z příštích volebních období.
Někdo si evidentně myslel, že peníze spadnou z nebe skrze nějaké zcela jistě „nevytunelovatelné“ fondy. Někdo si myslel, že řešením je zvýšit důchody. A někdo si myslel, že řešením je neprodlužovat odchod do důchodu. Zdá se to bláznivé? Není. Dnes se permanentně prodlužuje věk odchodu do důchodu. Poslanci ovšem už schválili zastropování věku odchodu do důchodu na 65 letech. Premiér Sobotka s blížícími se volbami řekl, že chce i sblížení výše důchodu a průměrné mzdy.
To je hezké. Bohužel matematicky to nevychází. Prostě to nejde! Rychle roste počet důchodců a ubývá lidí, kteří by jim platili důchod:
V roce 1990 žilo v ČR 1,3 miliónu osob nad 65 let a 2,2 miliónu dětí do 15 let, loni to byly skoro dva milióny lidí nad 65 let a 1,6 miliónu dětí. Už je víc důchodců než dětí.
A bude hůř. Zatímco nyní v zemi žije přes 400 000 osmdesátníků, v roce 2030 by jich podle oficiální prognózy mělo být kolem 800 000.
Je třeba dodávat další čísla?
Takže jak to dopadne? Většina populace se bude udržovat v přesvědčení, že se něco dělá. Jenomže důchodová reforma není v dohledu. A dopadne to zrovna jako s naší školou. Až když opravdu není místo, začne se stavět nová, která už nikoho nebude zajímat, protože zatím děti odrostou. Neboli až na důchody opravdu nebude, udělá se nějaké razantní řešení. Například se řekne: „Sorry jako, měli jste jít za rok do důchodu, ale nejsou peníze, takže jsme vám důchod posunuli o deset let.“ A co uděláte vy? Totéž co my se školou. Nějak se o sebe postaráte sami a určitě to nebude optimální řešení, protože jste léta žili v omylu, že se něco řeší.
Většina důchodců tak nakonec bude ještě chudší, než kdyby se dnes jasně dozvěděli, že na ně nebude dost peněz. Že vás stát nemůže nechat ve štychu? Ale nechá, proč by nenechal? Nás se školou taky nechal.
