Česko je uprostřed daňového džihádu. Zajišťovací příkazy ničí fungující firmy
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Důležití lidé na ministerstvu financí a ve finanční správě si nejspíš myslí, že lidé, firmy a celá ekonomika vůbec jsou tu hlavně proto, aby bylo od koho vybírat daně. Preventivně tak používají represívní nástroje, které mohou snadno zlikvidovat i podniky nevinných lidí.
Premiér Bohuslav Sobotka si při odmítnutí Aleny Schillerové coby náhrady za Andreje Babiše na postu ministra financí postěžoval, že i ona je zodpovědná za příliš represívní postup při vybírání daní. A jestliže si na represívní vybírání daní stěžuje socialista, tak to už musí být vážné.
Sobotka konkrétně zmiňuje zajišťovací příkazy. Ty finanční správa používá v případě, že má podezření na „bílého koně“ a chystané přání vyhnout se dani, a preventivně proto vyžaduje zaplacení dopředu. Jenže v posledních letech se z výjimečně používaného nástroje stala běžná věc. Také kvůli tomu bude na podnět TOP 09 v úterý v Poslanecké sněmovně informovat, jak to dál bude řešit.
Miroslav Kalousek o zajišťovacích příkazech:
Zajišťovací příkazy jsou vlastně svého druhu preventivní exekucí. Ještě nevíme, zda se skutečně vyhnete placení daně, ale myslíme si to, tak zaplaťte hned. A firmu to klidně položí. Obrana je sice přes soudy možná, ale velmi komplikovaná a dlouhá — přitom zaplatit státu se musí hned.
I proto získal způsob použití zajišťovacích příkazů mezi daňaři přezdívku „daňový džihád“. Plaťte daně, děj se co děj.
Nejvyšší správní soud přitom již řadu zajišťovacích příkazů zrušil jako neodůvodněné, a tedy nezákonné. Finanční správa si však tento z hlediska výběru daní efektivní nástroj velmi oblíbila. Je to mnohem jednodušší než složitě rozkrývat skutečné proběhnuvší zločiny.
Z hlediska finanční správy je prostě každý podezřelý.
Náměstkyně ministra financí a kandidátka na post ministryně financí Alena Schillerová zvolila pozoruhodnou obranu praxe, již její resort v poslední době používá: „... prostřednictvím zajišťovacích příkazů ve výjimečných případech a v případě důvodných pochybností zadrží daňovému subjektu finanční částku rovnající se možnému daňovému úniku. Dokud se situace neobjasní, tuto částku správce daně zadrží. Následně ji příslušné firmě buď s patřičnými úroky vrátí, nebo ji převede do státního rozpočtu.
Zajišťovací příkazy jsou jedinou možnou zbraní proti sofistikovaným karuselovým podvodům, kde se rozdíl mezi nenávratně ztracenými penězi a jejich záchranou pro státní rozpočet počítá doslova na hodiny. Je proto pochopitelné, že ne vždy se daňový delikt prokáže. Snahou finanční správy je však tyto situace minimalizovat, a to například tím, že podnikatelům dává celou řadu doporučení, jak předejít riziku podezření ze zapojení do podvodného schématu.“
A „čísla však hovoří jasně — kvalita zajišťovacích příkazů se zvyšuje. Nejen že jejich absolutní počet se snížil z 1605 v roce 2015 na 1561 v roce 2016, ale zároveň se výrazně zlepšuje poměr mezi tím, co finanční správa podnikatelům po provedeném šetření vrací, a tím, co odvede do státního rozpočtu jako zachráněnou daň.“
Takže klid, zlepšuje se to. Zajišťovacích příkazů bylo loni o tři procenta méně. Že předtím byl nárůst v tisícovkách procent, ji evidentně nevzrušuje.
