Evropská komise: Nechcete imigranty? Marš k soudu!
Pomalu ztrácím pocit, že jsem občanem České republiky, samostatného státu v srdci Evropy. Leze na mne dojem, že jsem obyvatelem nějaké zapadlé odlehlé kolonie impéria jménem Evropská unie. Kolonie, která musí držet hubu, krok, a poslouchat příkazy z Moskvelu. Tedy Bruselu jsem chtěl napsat vlastně…
Evropská komise si nechala vypracovat zprávu „o pokroku programu přerozdělování žadatelů o azyl", kterou dostává pravidelně. Konstatovala, že Polsko, Maďarsko a my zanedbáváme dojednané kvóty a nestěhujeme si sem ilegální imigranty z postižených zemích. Česko jich přijalo pouze dvanáct, Poláci a Maďaři nikoho. Komise, pokud se do příští zprávy nezlepšíme, vůči nám a dalším nedisciplinovaným státům zahájí řízení, které po několika krocích může skončit až před evropským soudem.
Na přerozdělení lidí v Itálii a Řecku mělo mít nárok asi sto šedesát tisíc lidí, a nejde o tolik obávané kvóty, jen o jejich předvoj. Tito lidé mají být přerozděleni jednorázově, na základě dohody ze září 2015, aby se odlehčilo zemím, kudy se do Evropy migrační tok přivalil. Byť v realitě půjde přerozdělit podle odhadů nanejvýše třicet pět tisíc lidí. Víc se nestihne, protože program končí v září, a navíc se jich už celá řada přemístila jaksi bez souhlasu úřadů, a tam, kam sami chtěli, ne tam, kam je chceme poslat.
Z hlediska absolutních čísel by bylo v podstatě úplně jedno, kdybychom náš příslušný podíl uprchlíků této vlny převzali - připadlo by na nás jen pár stovek lidí. Pokud bychom na to kývli, čekaly by nás ale mnohem horší dopady, než může být soud u Evropského soudního dvora. Česko totiž už žádné imigranty z Řecka a Itálie, lidi z Blízkého Východu a severní Afriky, nechce. Zkoušeli jsme to s křesťany z Irbílu, než se zjistilo, že českou pohostinnost jen zneužili k tomu, aby se zadarmo dostali blíž k Německu, a pak tam skutečně od nás odjeli.
Sama myšlenka umisťovat úředním rozhodnutím uprchlíky někam v rámci Schengenu je směšná a bizarní. Mezi evropskými státy totiž nejsou střežené hranice, takže přerozdělený uprchlík by byl přerozdělený v Česku jen do té chvíle, než by odjel do kýženého Německa. Ale to jsou jen nepodstatné - byť bizarní - detaily. Důležitější je něco jiného.
Kontrolovat, koho si vpustíme na vlastní území, je jedním ze základních práv, ale zároveň i povinností národního státu. Náš stát má svou vlastní suverenitu, a poskytovat útočiště bychom měli jednoznačně jen těm, které tady chceme. Je zcela nepřijatelné nechat si odkudkoliv, z libovolné Brusele, diktovat, kdo v naší zemi smí nebo nesmí být. Takže doufám, že se před výhrůžkami Evropské komise spolu s Maďary a Poláky ubráníme, protože pokud se poddáme, ztratíme podstatnou část naší státní suverenity.
