Teroristický útok v Manchesteru, nebo propuštěný grázl Kajínek?
Včerejšek ukázal zblbělost postmoderní epochy v úplné nahotě. Zatímco předchozí den večer zavraždil džihádista v Británii dvaadvacet nevinných návštěvníků koncertu, zprávou dne je Kajínek před rýnovickou věznicí, vychutnávající první doušky svobody. Nemohou za to média, ale čtenáři.
Třiadvacátého května večer jsem se — zcela výjimečně — odhlásil od Facebooku. Už mne prostě ten Kajínek štval. Síť se hemžila všemi možnými názory na jeho osobu a postoji k němu, ale většina komentářů — včetně těch, které si stýskaly na přesycenost Kajínkem — byla o něm. Odhlásil jsem se tedy a popatřil na hlavní stránky nejnavštěvovanějších českých serverů.
Kajínek se po 23 letech dočkal milosti. Před věznicí rozdával autogramy (iDnes). Už mám pracovní nabídky, ale teď se chci rozkoukat, řekl Kajínek za branou věznice (Novinky). Dál jsem raději nehledal a zase se připojil na Facebook. Ale ani večer jsem Kajínkovi neunikl, moje sociální bublina ho mlela jako zaříkadlo.
Pak mne napadlo zjistit, jak si ve srovnání s čerstvě omilostněným tuplovaným nájemným vrahem vede v získávání pozornosti čtenářů manchesterský teroristický útok. Na Facebooku, v rámci mé sociální bubliny (již tvoří z velké většiny lidé s vysokoškolským vzděláním), si na mrtvé děti z Manchesteru nevzpomněl vůbec nikdo.
Když jsem pak propátral několik zpravodajských serverů, zjistil jsem, že atentát samozřejmě reflektují. Ale až někde na třetím či čtvrtém místě výpisu zpráv. Atentát, teroristický útok a mrtví nevinní lidé se stali v podstatě okoukaným stereotypem a v řadě redakcí bylo naprosto jasné, že „nahoru“ na stránce musí jít Kajínek, a ne nějaký teroristický útok, na jaký už jsou čtenáři dávno zvyklí.
Bylo by samozřejmě velice levné tepat za to média. Ta jsou totiž dělaná podle zájmu čtenářů a je naprosto přirozené a správné, že se přizpůsobují poptávce svých konzumentů. Kdyby tak média nečinila, v konkurenčním boji v dohledné době zaniknou — kdo by si kupoval noviny nebo navštěvoval weby se zprávami, které nikoho nezajímají? Takže za okázalý nezájem o manchesterské oběti nemohou zlí redaktoři, ale znudění konzumenti novin a serverů — čtenáři.
Společnost už je tak otupělá, že ji místo (již stokrát viděného) teroru a nevinných obětí zajímá více jeden na svobodu propuštěný grázl, protože byl hodněkrát v televizi. Nechci lamentovat nad zkažeností populace, je to zbytečné. Z vývojového hlediska je však zjevné, že společnost, jež hrubě přestane rozlišovat mezi tím důležitým pro přežití a marginálií, nepřežije. A Kajínkovo omilostnění je ve srovnání s terorem v Manchesteru opravdová prkotina.
