Parkování v Praze: Jezděme velkými auty a nevolme Krnáčovou
Nesouhlasím s tvrzením Winstona Churchilla, že nejlepším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem. Nejlepším argumentem proti demokracii je totiž zhruba minutová videokampaň hlavního města Prahy proti vozům SUV.
V něm současná primátorka Prahy Adriana Krnáčová z hnutí ANO, zelený Matěj Stropnický a spol. předkládají nám, zdivočelým pražským automobilistům, tento odstrašující příběh: Značně nesympatický a agresívní pán ve velkém VW Touareg projíždí ucpanou pražskou ulicí. Za jízdy (jak jinak) píše esemesky své přítelkyni (tak trošku tupé blondýně), která na něj čeká před kavárnou, že jen co zaparkuje, už tam bude. Což se mu samozřejmě nedaří.
Mezitím ke kavárně přijíždí mladý voňavý hipster na kole a usmívá se na blondýnu. Střih. Stále nesympatičtější muž v SUV masakruje velikými koly malému klukovi na ulici roztomilého plyšáčka. Mává rukama, nadává. Blondýně mezitím dochází trpělivost, vypíná mobil a přestává na hysterického řidiče čekat. Odchází do kavárny nechat se sbalit usměvavým cyklistou. Tento městský thriller končí apelativní výzvou: Velkou károu v Praze nezaboduješ! A logem s poněkud nesrozumitelným sdělením: Prahou čistou stopou.
Pokud jste agitku pražského magistrátu neviděli, pusťe si ji:
Celou kampaň provází zhruba těchto pět největších bizarností:
1. Služební auta, jimiž jezdí do práce a z práce městští radní (Škoda Superb), jsou delší než v hlavní roli automobilového padoucha vystupující VW Touareg.
2. Cyklista vystupující ve videu jede zjevně v protisměru a zasloužil by si srazit z kola. Může ohrozit chodce – třeba malé dítě, které s cyklistou v protisměru nepočítá a může mu vstoupit do jízdní dráhy.
3. Přestože magistrátu má být úplně jedno, kdo čím ve městě jezdí, pokud neporušuje platné zákony, spousta majitelů větších aut je prostě potřebuje – třeba mají více dětí a rozvážejí je do školy. Ale i kdyby mířili na rande se stádem prostitutek, Adrianě Krnáčové a Matěji Stropnickému do toho opravdu nic není.
4. Zuřivý automobilista ve videu nemá kde zaparkovat ne kvůli velkému autu, ale kvůli Krnáčové a spol., kteří této jednoduché činnosti brání, seč jim síly stačí. Třeba tím, že nestaví parkovací domy ani odstavná parkoviště. Míst, kde se dá zaparkovat a zaplatit, se v Praze zoufale nedostává.
5. Nicméně v Praze nezaparkujete, nejen když spěcháte na rande s blonďatou zlatokopkou, ale potřebujete-li navštívit nemocnou tetičku, jež bydlí v jiné čtvrti než vy. Magistrát totiž v koordinaci s městskými částmi maluje po městských ulicích spleť zmatených barevných pruhů, takže zatímco některé ulice jsou přecpané zaparkovanými auty, jiné zase pustoprázdné, protože za parkování na nich hrozí trest smrti. Nemluvě o tom, že za tetou vám to bude trvat půl dne – většinu totiž strávíte v zácpě kvůli tomu, že se magistrátní cyklomozky rozhodly vybudovat stezky pro kola i tam, kam cyklista v životě nepáchne. O zdržujících semaforech na místech, kde nikdo nepřechází, ani nemluvě.
Demokracií to začalo, demokracií by to tedy mělo skončit. Takže jiný trest než demokratický výprask (volby) pro Adrianu Krnáčovou, Matěje Stropnického a spol. požadovat nemůžeme. Ale o několika jiných si můžeme nechat aspoň zdát: co třeba takové dva tři dny na pranýři uprostřed magistrály za plného provozu?
Text vyšel jako editorial Reflexu č. 21/2017.
