Chvíle osudového rozhodnutí lidovců je tady. Překročí strana pomyslný Rubikon?
Tuto sobotu a neděli proběhne v Praze poměrně ostře sledovaný sjezd KDU-ČSL. Strana si na něm nejen zvolí své vedení, ale delegáti definitivně rozhodnou, zda lidovci půjdou do nadcházejících sněmovních voleb v koalici se Starosty. V sázce je opravdu hodně. Nad chystanou volební koalicí totiž visí Damoklův meč v podobě nutnosti získat alespoň 10 procent hlasů voličů, nicméně v případě volebního úspěchu se z koalice KDU-STAN stane síla, bez níž se bude lepit budoucí vláda jen těžko.
Všechny průzkumy volebních preferencí z poslední doby přitom hlásí, že takto utvořená koalice by deset procent nezískala, ale dohromady má nějakých devět nebo 9,5 procenta hlasů. K překročení pomyslné laťky jí chybí tedy kousek, jenž se pohybuje na úrovni statistické chyby.
Kuriózní a svým způsobem i úsměvná je skutečnost, že respondenti se v těchto průzkumech vyslovují pro různé strany, tedy i pro KDU-ČSL či Starosty, ale není jim nabízena varianta, že tyto dva subjekty kandidují dohromady. Nenamlouvejme si, že zcela všichni lidé v Česku už vědí, že tu je takové volební spojení ve hře. No a ve výsledku se pak jen kupecky sečtou preference KDU-ČSL a STAN a prezentuje se to jako výsledek celé koalice. Výsledky se pak vytrubují bombasticky křiklavými titulky, a to nehledě na výše popsanou zfušovanost zpracování výsledků. O tom, že se v Česku volební průzkumy vždy mýlí, snad ani netřeba více mluvit.
Je logické, že uvnitř lidové strany proto stoupá nervozita a ozývají se hlasy, že by měli jít lidovci do voleb sami anebo upravit strukturu subjektu tak, aby mu stačilo pro vstup do Poslanecké sněmovny jen pět, a nikoliv 10 procent. Tyto hlasy jsou pochopitelně přiživovány i zvenčí (což je samozřejmě velice nebezpečné), protože případný úspěch koalice poměrně zamíchá povolební matematikou a to je ne všem po chuti.
V této věci média ráda vytahují spekulaci, že by do chystaného spojenectví mohl na poslední chvíli hodit vidle bývalý předseda strany Jiří Čunek, jenž údajně nevyloučil, že by na poslední chvíli mohl kandidovat na předsedu strany. Možná je to ono známé přání otcem myšlenky, ale možné to je. Přesto se domnívám, že i kdyby se Čunek k takovému kroku odhodlal, ve volbě nezvítězí. Lidovci jsou totiž už úplně někde jinde než za dob jeho předsednictví a Čunkovy recepty nemají platnost dál než na hranici Zlínského kraje.
Přesto by toto vlnobití ve škopku mohlo vyslat veřejnosti nejednoznačný signál. Protože jestli KDU-ČSL a Starostové něco potřebují, tak především prezentovat svoji jednotu a snahu vyprofilovat se jako silná alternativa k ČSSD, ANO, ale i vůči opozičním pravicovým stranám. Chtějí-li hrát nějakou roli do budoucna, musí mít co nejsilnější mandát, tedy ten, který výrazně překračuje oněch potřebných 10 procent. Pokud se to celé stočí, že se budou počítat stovky hlasů a licitovat s desetinami procenta okolo 10 procent, je to špatně.
Je samozřejmě vysoce pravděpodobné, že pokud by KDU-ČSL kandidovala samostatně, do Poslanecké sněmovny pronikne s nějakými sedmi procenty až 8,5 procenta. Ve složitém volebním systému České republiky by to ale nedalo na víc než nějakých 10 až 12 křesel. A to je málo pro nějakou reálnou vlivovou politiku. Překročení desetiprocentní hranice společně se Starosty jim otevírá cestu k zisku nejméně 25 křesel a to už jsou karty, s nimiž lze hrát.
Pokud bychom k současné situaci vztáhli nějakou historickou paralelu, lidovci jsou v pozici Caesara, který právě dorazil na břeh řeky Rubikon. Vědí, co je čeká na druhém břehu, a tuší, že ještě není nic vyhráno. Proto je potřeba, aby lídr v jejich čele (společně se šéfem Starostů Petrem Gazdíkem) pronesl ono slavné: „Alea iacta est!“ neboli: „Kostky jsou vrženy!“ Zkrátka už není cesty zpět. Letošní sněmovní volby budou pro Českou republiku velice zásadní a mohou naši zemi ovlivnit na hodně dlouhou dobu. Je proto potřeba k nim přistoupit s odvahou a jít do všeho naplno. To platí jak pro voliče, tak i pro jednotlivé kandidující subjekty.
