Nekamenujme proroky, ani když patří k Babišovi. Ministr financí Pilný má s důchody pravdu
Blbeček namyšlený, kretén, kalouskovec, asociál…. Nový ministr financí Ivan Pilný to schytává ze všech stran. Nedávno řekl v Právu, že společnost stárne, a tak nezbude, než aby senioři pracovali mnohem déle, protože na důchody nebude. Jen už nebudou třeba řídit autobus, ale sekat trávu v parcích. Slova to byla hodně tvrdá, ale v ničem objevná. Kamenováním proroků realitu těžko změníme.
O nutnosti změnit penzijní systém se mluví prakticky čtvrt století. Seniorů přibývá, dožívají se vyššího věku, naopak ubývá dětí, které na penze rodičů a prarodičů odvádějí státu (docela velké) peníze ze svých výdělků. U nás je situace o to horší, že penzisté jsou na rentě od státu téměř zcela závislí. Druhý spořící důchodový pilíř Sobotkova vláda i za přispění hnutí ANO s velkou pompou zrušila, úspory v třetím soukromém pilíři z lidí bohaté důchodce na Mallorce neudělají. Žádná jiná reforma dýchavičného penzijního systému není v dohledu. Socialisté s lidovci mu naopak ještě chtějí pustit žilou, když prosazují, aby rodiny s více dětmi platily do důchodové kasy méně než dosud.
Vezměme si k ruce čísla České správy sociálního zabezpečení. Čas, který lidé stráví v důchodu, se v Česku prodlužuje. Za posledních patnáct let se protáhl v průměru o čtyři roky na zhruba 24 let. Ženy stráví v penzi průměrně 27,5 roku, muži 19 let. Jen pro srovnání, v roce 1970 trávili Češi v důchodu průměrně 11 let, v roce 1990 16 let, v roce 2000 19,96 let. Zvyšuje se i počet lidí, kteří starobní penzi dostávají: koncem roku 2000 to bylo 1,91 milionů mužů a žen, dnes už bezmála 2,4 miliony. A to zde nejsou uvedeny další vyplácené důchody, jako například sirotčí nebo invalidní.
Abychom dali Pilného drsná slova, která tak popudila veřejnost, do širšího kontextu, uveďme ještě další data. Studie Světového ekonomického fóra nedávno přirovnala potenciální penzijní krizi v největších ekonomikách ke klimatické změně. Příčiny jsou všude stejné: stárnoucí populace a snižující se porodnost. Kolapsu systému lze prý čelit mimo jiné zvyšováním finanční gramotnosti a odkládáním odchodu do důchodu. Představitel ekonomického fóra dokonce řekl, že politici musí uvažovat nad tím, jak do pracovního trhu v budoucnosti zapojí 75leté, dokonce i 80leté, jinak bude následný finanční tlak na mladší generace neúnosný.
Že by si všichni tihle sýčkové ohlašující neradostnou budoucnost šedivého světa jen vymýšleli? Jen lobbovali za posílení různých společností a fondů, které by peníze budoucích seniorů měly pod palcem? To by se pak rovnalo organizovanému světovému spiknutí.
Je samozřejmě pochopitelné, že se lidem představa práce na stará kolena moc nezamlouvá, notabene, když není jistá a zaručená. Rozezlené reakce typu „celý život jsem dřel a mám právo na odpočinek“ jsou rovněž pochopitelné. Obzvlášť u nás, kde jsou nízké platy a člověk si na stará kolena miliony bokem jen tak nenaspoří. Politici, především ti leví by se však konečně měli přestat tvářit, že nás se nic z těch tvrdých vizí budoucnosti netýká, že jsme vzácnou výjimkou. Nejsme. A nenechme se mýlit, že peníze přece jsou, protože vláda přece důchodcům dneska přidává. Něco se s těmi penzemi kvůli nejmladším generacím musí udělat. Čím dřív, tím méně bolestivé to bude. Ale i tenhle argument se, bohužel, opakuje už čtvrt století...
