Rusko: Člověk má cenu hadru na podlahu
V rakvích, které Poláci exhumovali, byly ostatky obětí leteckého neštěstí u Smolenska uloženy pomíchané, nazdařbůh, jak to ruským patologům přišlo pod ruku. V záhadné katastrofě zahynulo 96 vesměs nejvyšších polských činitelů, včetně prezidenta. I jeho rakev obsahovala cizí ostatky. Proč to Rusové udělali?
Šlo o vysoce postavené Poláky s kritickým vztahem k Rusku. To by mohl být důvod, ale možná měli důvod ještě horší. Bezdůvodně, ani nevědí proč, nepotřebují to vědět, jen tak, z otravnosti, z otupělosti, z ruského důvodu. Ach ty, čerte, naházej je do beden a nefilozofuj. Brr.
Rusko je prostě peklo. Prezident Reagan kdysi připomněl, že Rusko je říše zla. Nepřeháněl. Krutí k živým i mrtvým, krutost provozují i bezdůvodně. Ostatky naházejí do rakví jak… každé přirovnání se vzpíná, … prostě jako Rusové. Po pietě, po úctě k ostatkům lidí ani stopy.
Divit se tomu zřejmě nemusíme, Rusové zažili, napáchali a protrpěli tolik lidských hrůz, že by dějinám jiných národů vystačily na tisíce let. O bezcennosti lidských ostatků mudrují už statkáři v Gogolově geniálním románu Mrtvé duše. Když člověk umře, má cenu hadru na podlahu, říká Gogolova statkářka. Jako by sama duše Ruska promluvila. Nu co, vždyť za bezcenné považují i živé lidi.
Co vlastně Rusové ctí, čeho si váží a před čím sklánějí v úctě hlavu, je asi jen ten obludný a rozpínavý majestát matky Rusi, jemuž se klaní. Tak na něj pozor, prosím. I my můžeme mít cenu kusu hadru.
